aneb Pokud to omluvíme politikou, tak nám musí projít snad všechno! A nikdo nám do toho nebude mluvit.
Politika je službou veřejnosti a politici jsou ti služebníci. Dělají vše pro to, aby stát, pro který pracují (či chtějí pracovat) vzkvétal. Vždyť státi se politikem není tak jednoduché jako státi se třeba zubařem, protože trhat či vrtat zuby se naučí skoro každý, ale státi se politikem je neskutečně obtížné.
Jako politik, který může o něčem rozhodovat, totiž musíte být zvolen/a. A to není jen tak, protože se musíte zalíbit na mnoha stupních v hierarchii politických stran, musíte postupovat z jedné méně významné lóže do lóže významnější a nakonec se ocitnete na kandidátce… A dá-li volič, stanete se konečně poslancem.
Jako poslanec složíte slib o tom, že budete pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a potom… Potom, děj se vůle stranických sekretariátů.
Tyto politické „nadlóže“ potom uzavírají s ostatními podobnými spolky politické dohody. Musí se dohodnout s protistranou na různých kompromisech a při tom se musí snažit dosáhnout co největšího počtu svých cílů. Jedna strana nabídne druhé straně určitý politický post (třeba křeslo ministra či člena vedení sněmovny) a za to ta druhá strana udělá určitý ústupek ze svého volebního programu. Volební programy jsou pro tento účel už napsány a tak je na ústupky vždy dost prostoru.
Jenže termín „politická dohoda“ najednou získal úplně nový rozměr. Strany už se už politicky nedohadují s ostatními stranami, ale začaly uzavírat tyto dohody i s jednotlivci. S jednotlivci, kteří se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozhodli nepodpořit důležitý vládní návrh a stali se pro vládu trnem v patě.
Vláda však ví jak na ně. Přesvědčila tyto nepohodlné zákonodárce, že pokud se vzdají mandátu (který musí vykonávat podle toho nejlepšího vědomí a svědomí), tak se stanou obyčejnými občany, kteří mohou na nějaké svědomí hodit bobek. A za to dostanou dobře placené místečka ve vedení státních podniků. A kdyby se v tom někdo chtěl šťourat, tak to označíme jako politickou dohodu.
Každý (i ten nejšťouravější opoziční politik, policejní plukovník či státní zástupce) přece musí pochopit, že politické dohody jsou tady od toho, aby byl zajištěn hladký chod této země. A o to nám jde především. A jelikož tito poslanci opustili poslanecké lavice, odešli si sednout do pohodlných křesel ve vedení různých podniků a konečně začali vydělávat na své skromné živobytí, tak se chod republiky konečně ubral tím správným směrem.
Byl to druhý největší majstrštyk tohoto kabinetu, hned po vyhlášení stavu legislativní nouze po posledních senátních volbách. Tehdy byl využit tento stav, který je tady pro případ nějakých neočekávaných kalamit (povodně, zemětřesení, válka či nálet mandelinek řepkových na naše žlutá pole) využit k urychlenému schválení několika zákonů. Tou kalamitou byl výsledek senátních voleb… A ono to, světe div se, prošlo.
A najednou se to někomu nelíbí! Dokonce se našli i tací nepřátelé demokracie, kteří chtějí kriminalizovat politické ujednání. Oni si myslí, že dohození dobrého fleku a s ním špičkových platů poslanci za to, že se vykašle na mandát (který dostal ve volbách) a jde raději živořit do dozorčí rady, za korupci! Jak směšné…
Politika zůstává dále politikou a dohození nějakého fleku zlobivému politikovi je normální. Hlavně, že to pomohlo dobré věci. A politici na nic jiného, než dobré věci nemyslí. Tak proč se pořád někdo snaží jejich bohulibé pohnutky napadat? Přeji hezký den.
