Nebo chcete li hůl, čagan, kriku či haluz... Prostě chytne něco dlouhého a praští s tím protivníka po palici. A čím bude obušek tvrdší, tím tvrdší bude jeho argument.
V posledních dnech to vidíme na událostech v (relativně) nedalekém státě. Na Ukrajině Homo sapiens sapiens, právě odhodil výdobytky moderního světa a chopil se klacků... A mimo toho, že začal některé ty výdobytky (auta, výlohy obchodů či prostředky hromadné dopravy) těmi klacky ničit, tak začal proklepávat těla lidí, se kterými právě nesouhlasí. A aby toho nebylo málo, tak se klacků chopila i druhá strana.
Já tady vůbec nechci rozebírat události v Kyjevě a už vůbec je nechci nějak komentovat. Jen mi poněkud nedají spát ty záběry, kdy jeden s demonstrantů vytrhl ze země nějaký sloupek a rozhodl se s ním rozmlátit hlavu někomu o kom nic neví, někomu kdo mu nikdy neublížil, ale někomu kdo má zřejmě jiný názor, než má on sám.
Ale to není jen na Ukrajině, tohle se odehrává po celém světě. A je jedno, jestli je to někde v Somálsku, Sýrii, Egyptě, Brazílii, USA či v té naší, velmi klidné kotlině. Jen ty spouštěče toho boje klackem, jsou různé. Někde se pomocí klacků dělá revoluce, někde se řeší lokální problémy a někde se jen vyřizují (mnohdy malicherné) účty. Ale výsledek je stejný.
Prostě jeden jedinec druhu Homo sapiens sapiens vezme do ruky nějakou hůl a rozmlátí s ní druhému jedinci téhož druhu, ciferník. Prostě jeden Člověk rozumný se cítí býti rozumnějším a svůj rozum tomu druhému ukáže klackem. Nebo třeba jen pěstí... Hlavně, že ho to bude bolet!
Ale ono se zdá, že takhle je to vlastně v pořádku. Vždyť svět je zlý a pokud si nesjednám respekt, tak budu odstaven na druhou (vlastně kusou) kolej, která nikam nevede. A to nikdo nechce. Vždyť to vidíme i ve všech těch (nejen) amerických filmech. Hrdina jde spravedlivě vysvobodit nějakou nevinou oběť a při té příležitosti zastřelí jakéhokoliv komparzistu, který se mu připlete do cesty. A když je to velký hrdina, tak to i okomentuje vtipnou hláškou...
Lidé šlapou po povrchu této planety už drahnou dobu a stále jsou ve válce. Sice se stále více ohánějí svou výjimečností, oproti zbytku živé i neživé přírody, svou inteligenční převahou nad veškerou faunou i florou, ale stále v sobě nosí to podivné stigma prapůvodních obyvatel třetihorních pralesů. Nosí v sobě ten poznatek, že rána do obličeje protivníka, je nade všechny rozumné argumenty. A tak je stále ještě dost populární, někomu zlomit nos, zlomit ruku, natrhnout slezinu či alespoň vyrazit pár zubů. A větší inteligence nám pomáhá nalézat stále vynalézavější způsoby, jak někomu pořádně ublížit.
I když té inteligence není kolikrát zapotřebí. Stačí se podívat na fotbalové stadiony... Tam je možno použít jako ten příslovečný klacek i plastovou sedačku či dveře zavřeného stánku s občerstvením. Hlavně, aby tekla krev. A pokud možno cizí krev, protože tu nesmyslnou poučku o tom, že z cizího krev neteče, musel vymyslet nějaký blázen. Z cizího teče a lidem se to líbí...
Člověk se mnohdy považuje za pána tvorstva a naivně si myslí, že je to díky jeho inteligenční převaze. Ale to není pravda. Zatím je pánem tvorstva jen proto, že umí býti krutějším, než zbytek přírody a to se mu může vymstít. Třeba tím, že se za pomocí moderních klacků (ve jménu civilizace) sám vyhladí. A to tvorstvo, kterému se dnes snaží býti pánem, se nad tím jen trpce usměje. Pokud si toho vůbec všimne. Přeji hezký den.
