Cesta do hlubin pasažérovy duše aneb Jak jsem cestoval tramvají

Aneb... Jak jsem cestoval hromadnou dopravou! I když hromadnou... Doby kdy jsme my pasažéři v autobusech, tramvajích či trolejbusech tvořili hromady, je už dávno pryč a hromadně už jen nadáváme na jízdní řád, přepravní podmínky, jízdní tarify či zlý kukuč řidiče...

Dávno je pryč doba, kdy jsme hromadně nastupovali prostředními dveřmi do autobusu a zároveň jsme hromadně vytlačovali hromady slabších pasažérů zadními dveřmi ven z vozidla, čímž jsme je vlastně nechtěně vylučovali z přepravy... Na zastávkách jsme tvořili hromady organizované, v přepravních prostředcích hromady živelné a v hospodách hromady nadávající... Hromady valné a jako takové nic neřešící...

Ale to vše je dávno pryč... Autobus který právě dorazil na zastávku otevírá troje dveře a z žádného nástupního (výstupního) otvoru nikdo nevypadne... Pasažéři, neorganizováni v zastávkové hromadě, mohou v klidu nastoupit a vůbec se nemusí starat o to, kdy jede následující spoj. A pokud nastoupí, tak mají dokonce jmenovky na svých sedadlech!!!!

A jsem u toho... Pasažéři se dělí na náhodné a stabilní! Náhodný pasažér se náhodně přepravuje v blíže nespecifikovanou hodinu do blíže nespecifikovaného místa, zatímco pasažér stabilní... Ten se přepravuje v danou hodinu daným spojem a jako správný štamgast sedí i na svém místě!

Jak jinak si mám vysvětlit svůj dnešní zážitek? Předem upozorňuji, že jezdím městskou nehromadnou dopravou stále, vím kolik stojí měsíční jízdenka a vím... Vím, že se nevyplatí jezdit v ostravských tykadlech (trolejbusech) na černo!!! Vím jak označit jízdenku a dokonce znám rozdíl mezi spojem číslo 103 a 105!

Jakožto matador v cestování v síti M(H)D v Ostravě jsem dnes dopoledne nastoupil v Mariánských Horách do tramvaje číslo 12... Tramvaj byla, přes možnost cestování zdarma (to my tady v jižním Polsku při smogu máme!) poloprázdná. Sedl jsem si proto na nejbližší sedadlo a ...

Teď se musím k něčemu přiznat. Ač věkem poněkud stár (čtyřicet je divný věk), používám i já vymožeností moderní doby! Mám MP3 přehrávač a při svých sezeních v tramvajích, autobusech či trolejbusech jej využívám. Do sluchátek, anatomicky umístěných v mých uších, sice neproudí ta nejmodernější hudba, ale přesto jsou mé smysly vůči okolnímu světu poněkud omezené...

A tak sedím v tramvaji, do ouška mi hraje Český rozhlas – Radiožurnál a... Zjišťuji, že je v elektrickém voze nějaký rozruch! Rozhlédnu se a vidím nějakého staršího (vlastně hodně staršího) pána, který zuřivě gestikuluje a svou francouzskou holí mává jako nějaká mažoretka při svém prvním vystoupení na veřejnosti. Vytáhnu proto z ouška jedno sluchátko a zjišťuji, že příčinou rozruchu jsem já!

Já jsem seděl onomu pánovi na jeho místě! Jemu bylo jedno, že byla tramvaj plná prázdných sedadel, bylo mu jedno, že si může sednout kam chce... Ale nebylo mu jedno, že ten chuligán se sluchátky v uších sedí na jeho místě a když mu to řekl, tak on (ten ignorant) mu ani neodpověděl!

Takže já se dneska poučil a vám chci poradit... Nejezděte v dopoledních hodinách městskou dopravou! Pokud pojedete, nesedejte si dříve, než se autobus (tramvaj) rozjede! Pokud si sednete, nemějte v uších sluchátka! Pokud budete sedět a budete poslouchat nějaké „audio“, mějte oči na stopkách! Nikdy nevíte, jestli nesedíte nějakému profesionálnímu pasažérovi na jeho místě!

Já měl tentokrát štěstí, ale vy by jste mohli jeho holí dostat nečekaný úder! A co kdyby byl, ten zuřivý tramvajový štamgast, bývalým golfovým šampionem? To by mohlo i bolet!

Závěrem tohoto blábolu bych se chtěl omluvit všem čtenářům, které jsem pobouřil zmínkou o jižním Polsku! Taky to nemám rád, ale raději to napíši dříve, než nějaký primitiv v diskusi pod článkem (pokud nějaká bude). A taky se chci omluvit ostravským důchodcům, cestujícím denně v tramvajích... Nejste všichni stejní a někteří jste i tak slušní, že mě pustíte sednout! A všem ostatním přeji hezký večer!