Při jakékoli práci, je nutno
dodržovat základní bezpečnostní předpisy i když se ony jeví
zbytečnými... Ale co když se ony, jeví pitomými?
Byl jsem, ze všeho vyjevené ucho, když jsem krátce po zkoušce z dospělosti nastoupil do svého prvního zaměstnání. Hutní a strojírenský podnik, který znal celý svět už od dob kdy jej vlastnili Rothschildové a který v době mého nástupu k lopatě vlastnil jistý Klement Gottwald, rozhodl o mém umístění do hutní prvovýroby... Pln očekávání jsem proto v září roku 1988, nastoupil do práce na závod 1 Vítkovických železáren a strojíren Klementa Gottwalda, k.p....
Pracoval jsem na Aglomeraci, přesněji řečeno na rudišti, kde se skladovaly veškeré suroviny pro výrobu surového železa. Dá se říci, že to byla práce na čerstvém vzduchu, neboť pětadevadesát procent mého snažení probíhalo venku. A to ve dne, v noci, v pondělí, v neděli, ve svátek či pátek a dokonce jsem tam strávil svou první (a zároveň poslední) silvestrovskou noční směnu...
Když jsem následujícího roku narukoval k základní vojenské službě a pronikl jsem do tajů uniforem a dalších módních doplňků, nemohl jsem přehlédnout ustrojovací nekázeň, která na mém pracovišti vládla. Vždyť tam si nosil každý co chtěl, jeden proletář měl modré montérky, druhý zase zelené a vůbec nikdo nenosil pokrývku hlavy!
Dokonce i po mém návratu z tábora, jenž vyrábí z chlapců chlapy, se vůbec nic nezměnilo... Pokrývky hlavy nosila jen hrstka vyvolených vedoucích, pozdějších manažérů a můj kamarád dokonce jednomu z nich, na schodech k šatně předpisově zasalutoval...
Ale to se brzy změnilo. Vedoucí provozu totiž někde viděl dokument z nějaké americké drůbežárny a z hrůzou zjistil, že američtí proletáři, kteří v tom filmečku porcovali kuřata nosí ochranné přilby! A tak přišel s úžasným nápadem.... Voják má být oholený a dělník opřilbený!
Aglomerační proletáři se od toho památného dne pohybovali po svém pracovišti pouze s přilbou a vůbec nikomu nevadilo, že jediná věc která jim může přistát na kebuli je meteorit či uvolněný šroubek z náhodně prolétávajícího letadla. Předpis je předpis!
Předpis však obsahoval i jednu vyjímku. V zimním období, kdy na Aglomeraci zamrzala i rtuť v teploměrech, švédská či ruská ruda zamrzala, zatímco ruda brazilská získávala vlastnosti supravodičů, se osádky železničních výklopníků zahalovaly do "medvědích kožešin" a hlavy jim, místo přileb, zdobily mohutné beranice... Najednou to riziko úrazu hlavy, způsobené padajícím předmětem, bylo opět nulové a .... V zimě asi meteority nepadají....
Jednou jsem se objevil na place bez přilby (jakožto vždy, neboť jsem si užíval solidního místečka kde přilba nebyla nutná a já ani nevím, jestli jsem vůbec nějakou měl) a za zády slyším hlas jednoho budoucího manažéra: "Kde máš přilbu?" "Nemám a vidím, že ostatní ji taky nemají!" "Ale oni mají beranici a ty nemáš nic!" "A jak jim ta beranice pomůže, když jim něco spadne na hlavu? Nejsme na tom v rámci bezpečnosti stejně?" "Ty jsi nějaký chytrý, ale asi jsi neviděl cedulku tamhle na svačinárně! Vstup jen s pohlavní ochranou!"
Ne, byl jsem jeden z posledních, kteří tento nesmyslný příkaz obcházeli a kupodivu mi to prošlo...Byl jsem i při posledních dnech vítkovické Dolní oblasti a.... Bez přilby!
Něco podobného jsem zažil i v konkurenčním podniku, který kdysi vlastnil stejný majitel jako Vítkovice, v Nové Huti Klementa Gottwalda,s.p. Ale to už bylo v době, kdy se tento gigant honosil názvem Mittal Steel Ostrava, a.s.... A tentokrát se nejednalo o přilbu (na válcovně jsem si nedovolil jí nenosit), ale o ochranu sluchu...
Byly předepsány špunty do uší a všichni je rádi nosili, Vždyť tam byl takový kravál, že jedině sebevrah (vrah vlastních uší) by si ty žluté válečky do svých slechů nevsunul... A ono se to i kontrolovalo a kdo neměl zablokován přístup hluku ke svým sluchovým čidlům, ten měl zablokován přístup k odměnám v příštích třech až šesti měsících!
Ale kontroly probíhaly jen v dobách nějaké odstávky. Stroje stály, zámečníci promazávali převody, valcíři zametali podlahu, v hale bylo ticho jako při pohárovém zápase střížkovské Bohemky s pražskou Duklou a najednou se vyrojili revizoři... Nemáš v uších špunty? Nevšiml sis cedulky při vstupu do haly? Zaplať!!!!
Už v továrně nejsem, ale stále nevím jestli si nemám na cestu do obchodu pořídit přilbu a jestli si náhodou nemám ucpat uši při sledování televize... Oni ti bezpečáci možná měli i pravdu... Nebezpečí hrozí všude a prevence není nikdy dost! Co když vám spadne na hlavu kousek motoru náhodně prolétávajícího Boeingu právě v době, kdy přicházíte o sluch při sledování pořadu Duety na ČT1? Přeji hezký den...
