Tak zítra budeme slavit... Budeme
slavit dvacáté výročí Sametové revoluce, dvacáté výročí
pádu vlády neschopných soudruhů z ústředního výboru KSČ a
dvacáté výročí vzestupu těch schopnějších funkcionářů,
tehdejší státostrany...
Je tomu právě dvacet let, kdy se lidé této země rozhodli, že už nemíní koukat na stále stejné nástěnky, že už nechtějí stát fronty na mandarinky a že se chtějí opalovat u Středozemního moře! Že chtějí kupovat kvalitní jogurty i v obyčejných supermarketech (vlastně sámoškách), že se jim nelíbí rozdíl mezi KČS (Koruna československá) a tuzexovým poukazem ve stejné hodnotě (asi pět KČS ), že se jim nelíbí rozdíl mezi Československou televizí a tou pravou, kapitalistickou ZDF a že potřebují poslouchat tu správnou, dříve zapovězenou, muziku!
Určitě je potřeba si události z roku 1989 připomenout, je dobré, aby děti věděly o co vlastně tehdy šlo, ale...
Ale... V neděli jsem si vzpomenul na svého otce. Nebyl to žádný hrdina, který by bral všelijaká vyznamenání a mezi kamarády by byl považován za disidenta, ale jedna protistátní činnost ho hodně bavila! V den státních svátků se rozhodl, že okomentuje televizní vysílání pro děti, tak nějak podle sebe...
Jednu krásnou (ještě socialistickou) neděli totiž v oblíbeném Studiu Kamarád, vychvalovali osvobození naší vlasti Rudou armádou a odvysílali krásnou epopej o nádherném vztahu, jednoho bezzákluzového děla k lidským životům a k míru všeobecně. A to bylo něco pro něj...
Můj tatínek, se totiž moc rád díval se mnou a s mojí sestrou na nedělní pořady pro děti a strašně mu vadily ty pořady, které se vysílaly v dobách nějakých svátků... Tím myslím ty svátky, které určila tehdejší honorace... Prostě to bylo tak: "Děcka, dneska spěte déle, dneska je to o KANÓNU!"
A já dnes musím říci totéž... Děcka, v neděli to bylo opět O KANÓNU! Nás masírovali mírem a spravedlivým světem pro všechny pracující a naše děti jsou masírovány mírem a spravedlivým světem pro všechny, kteří chtějí pracovat...Ale musíme jim ukázat, jak to bylo v osmdesátých letech špatné!
A tady to je... Víte, kdo se stal majitelem nějakého podniku, ve kterém právě pracujete? Kdo si koupil (vlastně kdo dostal) hospodu, do které tak rádi chodíte? Taky jste už poznali nějakého soudruha, ze kterého se stal opravdový kapitalista? A co veksláci? Ti zlí komunisti by je zavřeli, ale dnes budou v horních patrech společnosti...
Dnes nám, náš bývalý prezident Havel káže o tom, že SAMET v listopadu 1989 byl dán neschopností vedení státu! A to je určitě pravda, ale já si myslím... Já si myslím, že samet do naší revoluce byl dodán právě schopností určité části státního vedení... My jsme nebyli první, všude okolo nás to vřelo, NDR už skoro neexistovala, Polsko se už komunistů zbavilo a tak nám, už nic jiného nezbývalo! A byli lidé ve vedení státu, kteří....
A tak si zítra připomeneme dvacáté výročí dne, kdy se budoucí podnikatelská Gilda, tvořená stranickými kádry, schopnými se uživit i v kapitalismu rozhodla... Dáme lidem SVOBODU! Dáme jim chléb (dražší a tvrdší) a hry ( Dovolenou na Jadranu)... Dáme jim Havlovy hry, volební plakáty a Masarykovu písničku! A prodáme jim kupónovou knížku!
A tak se zvonilo klíči, nosily se trikolory, zpívala se hymna a v zákulisí novodobé demokracie si svazáčtí funkcionáři rozdělovali hospody, komunističtí funkcionáři hotely a členové politbyra nočníky...
A já byl na vojně... Já byl v té době uzavřen v kasárnách a nemohl jsem převzít, ani obyčejnou cukrárnu! A že by to dneska byl podnik!!! Ale takhle to je jasné.... Já se v dobách, kdy se rozděloval majetek (i můj), pohyboval mezi šůrovákem a samopalem..
Ale kde jsem byl v době, kdy se kradlo? Milý synu, byl jsem na vojně, v hlavě jsem měl plno letáků a ukradl jsem... dýmovnici... Přeji hezký den.
