Blaho země, kterou mají díky svému mandátu řídit. Myslel jsem si, že mají chystat a schvalovat zákony, které pomohou k ideálnímu fungování státu a hlavně... Budou se snažit o to, aby nebyli v očích voličů za hlupáky.
Jenže ono to tak asi není. Politici totiž nefungují jako správci země, kteří jsou buďto přímo voleni voliči či jmenování už zvolenými poslanci, senátory či prezidenty. Politikům jsou totiž zájmy země úplně ukradené a jediné co je zajímá je to, jestli budou o blaho svých voličů rozhodovat právě oni.
A někdy, většinou po volbách, se jim této pravomoci opravdu dostane. Začnou skládat různé koalice, podepisují koaliční smlouvy a chystají programová prohlášení vlády, která (v posledních letech) bývají vždy o tom, že ti před námi to totálně pohnojili, ale my to spravíme. Musíte si sice trochu utáhnout opasek, ale vaši vnuci (později to byli dokonce pravnuci) se možná budou mít jako… Jako my.
A pak to začne, jedna strana se pohádá se stranou druhou, jeden ministr nechce koukat na náměstka, kterého strana druhá v žádném případě nehodí přes palubu. Poslanec jedné strany položí mandát a jako náhradník se dostaví poslanec jiný, který se zachová jako hrdina a podpoří blaho státu, který ho hned za pár týdnů začne nápravně vychovávat a aby se neřeklo, tak vládní strana se rozdělí na strany dvě a nikdo netuší, jaké blaho občanů vlastně mají obě frakce na mysli.
Ale stále jsme v parlamentní demokracii a sněmovna je volena na čtyři roky. Do voleb chybí ještě rok, ale něco malého se stalo.
Už tak dlouho skomírající důvěra veřejnosti v zavedené politické strany dostala další trhlinu. A tentokrát opravdu velkou. A co na to zavedené strany? Místo toho, aby se snažily ten požár uhasit tím, že se nějakým líbivým krokem zalíbí veřejnosti, tak se začnou chovat jako smyslu zbavené.
Někteří členové vlády, které se smějí už i děti v mateřských školách, jsou schopní se připoutat řetězy ke svým ministerským psacím stolům a vykřikují směrem k voličům, že jen oni jsou ti nejlepší a jen oni mají mandát k řízení státu. A pokud ten stát řídit nebudou, tak stále ještě mají mandát na to, aby ten stát zničili! Za nimi stojí parlament a ten zamítne vše, co vymyslí někdo jiný než oni.
Tolik různých veletočů, které naši politici provedli za poslední dva týdny, by nevymyslel žádný spisovatel. Jeden den jsou pro nové volby, druhý den najdou nějakého přeběhlíka a je po nových volbách, jedna strana možná podpoří nový kabinet a za hodinu se vrátí k podpoře kabinetu stávajícího a vše řídí jeden, momentálně hodně naštvaný, ministr.
Ale to není vše, protože i opozice se chová podobně. Sice je stále pro nové volby, ale kdyby bylo nejhůř a pokud by to šlo, tak by možná vládu taky sestavila. A lidé se baví… Parlamentní strany se den po dni stále více znemožňují, poslanci přestávají řešit to, co by řešit měli a všechny zajímá jen to, KDO bude vládnout.
A tak teď budeme sledovat jen boj politiků o to, kdo bude rozhodovat o životě v této zemi a taky budeme sledovat to, že těmto politikům je osud země úplně volný… Skoro všichni od nejlevicovějšího k nejpravicovějšímu poslanci se postaví za sekretariáty svých stran (či sekretariáty stran, ke kterým právě přeběhli či přebíhají) a vykašlou se na chod země.
V něčem mají pravdu, protože jen oni mají díky volbám mandát k tomu, aby vedli tuto zemi. Ale ten mandát mají jen k tomu, aby tu zem zvelebili, aby se snažili o to, aby to tady fungovalo a aby se tady lidé měli lépe a lépe. Proto byli zvoleni. Ale oni přišli na to, že mají i mandát na to, aby tu zem zničili! Pokud nebude po jejich, tak nebude nic…
Vůbec netuším, jak to bude pokračovat. Podle médií je tady velká politická krize, podle některých komentátorů dokonce procházíme pučem a podle některých netových diskutérů budeme dokonce opět stavět železnou oponu. A dokonce jsem se dočetl to, že je ohrožena parlamentní demokracie v České republice.
Já si však myslím, že parlamentní demokracie ohrožena není, jediné co je ohroženo, jsou parlamentní strany. A ty ukázaly, že v ohrožení jsou schopny čehokoliv. Třeba i ohrozit chod státu, když jim někdo šlápne na kuří oko. A to platí o všech stranách, které mají nějaký (i ten nejmenší) vliv ve společnosti. Od KSČM přes ČSSD k ODS a TOP 09.
Jsem zvědavý, co budou sekretariáty parlamentních stran dělat toto léto. Budou dále přesvědčovat své potencionální voliče o tom, že se v republice objevil nový uzurpátor, který chce republiku zničit, a oni jsou jediní, kdo tomu může zabránit, nebo začnou s předvolební kampaní a začnou se zase tvářit jako ti, kteří jediní mohou zachránit stát? Zatím někteří jen vyhrožují, že oni mohou stát potopit…
Některý ten správce státu (politik) řekl, že je ohrožena bezpečnost státu. A přitom je asi ohrožena jen jeho politická kariéra. Že by nový Ludvík XIV, který si taky myslel to, že stát je ON? A takových Ludvíků tady máme více než dost. Přeji hezký večer.
