Revizor v MHD by neměl být biřicem nebo drábem

V loňském roce bylo v Praze evidováno více než osmdesát útoků na revizory. Došlo i k případu, kdy cestující napadnul kontrolora lopatou.

Poprat se s revizorem? Nedůstojná situace, k níž ale přesto dochází. Revizor MHD drží černého pasažéra, který se odmítá prokázat platným jízdním dokladem, za šos kabátu, ten se vytrhává, prchá, následně je revizorem dostižen, následuje potyčka, černý pasažér revizorovi zkroutí a láme prsty, ten křičí, lidé se – podle své nátury - sbíhají nebo naopak prchají pryč. Není tady něco špatně? Jak to, že k takovému konfliktu vůbec může dojít? Nepřipomínají vám uvedené poměry nějak komunistické časy, kdy se režim s oblibou vracel k vybraným prvkům feudálního nevolnictví čili postaru člověčenství? Myslím tím například útok na člověka, který „ilegálně“ překračuje hranice, umístěnky, zákaz výkonu určitých povolání nebo „dědičný hřích“, kdy nemohly studovat děti politicky pronásledovaných osob…

Jízda načerno je oblíbeným „sportem“ mnoha cestujících v hromadné dopravě. Lidé se domnívají, že kontrolor, nemá-li u sebe policistu, nesmí na člověka sáhnout. Revizor ale může cestujícího zadržet, a to do doby, než dorazí policie. Cestující je ze zákona povinen setrvat na místě kontroly do příchodu strážníků v případě, že se při kontrole nemůže prokázat platným jízdním dokladem, neuhradí přirážku v hotovosti a odmítá nebo nemůže prokázat svoje osobní údaje. Pokud cestující porušuje ustanovení zákona tím, že z místa kontroly bez splnění shora uvedených podmínek odchází, je přepravní kontrolor oprávněn dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) takového cestujícího zadržet.

Revizor může použít tzv. institut svépomoci, kterým by zabránil černému pasažérovi odejít. „Zadržením černého pasažéra bude zabráněno vzniku majetkové škody na straně provozovatele,“ stojí v judikátu NSS. Upozorňuje se ale v něm rovněž, že revizor musí volit přiměřené prostředky, nemůže se na cestujícího jen tak vrhnout, připoutat nebo srazit na zem. Měl by použít jen výzvu či pohrůžku silou.

Při pomyšlení na střety cestujících s revizory člověka napadne, že každá konfliktní situace je jiná a že právní výklad stojí jaksi „na vodě“, což přiznávají i mnozí právníci. Při násilném zadržení cestujícího, který prchá, se může stát ledacos včetně různých nešťastných náhod a nezamýšlených úrazů. A to jsem ještě nezmínila skutečnost, že revizor vlastně není oprávněn cestujícího legitimovat, tj. vzít občanský průkaz cestujícího do svých rukou, což může jen úřední osoba.

Jak z problému ven? Ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán v únoru letošního roku navrhnul, aby revizoři získali status úřední osoby jako mají policisté, soudní exekutoři, ale i zákonodárci nebo zastupitelé. Černé pasažéry by pak prý „řešili“ úředníci na radnicích. Za napadení kontrolora by hrozily větší tresty, a to až pět let vězení. Ze strany cestujících by se naopak ovšem objevila trestní oznámení za zneužití pravomoci úřední osoby a věc by se vyřizovala dlouho. Vztahy vyplývající z přepravní smlouvy měly vždy soukromoprávní charakter. Kam se to směšováním veřejného a soukromého dostáváme?

Když jde člověk do plaveckého bazénu, na výstavu nebo do kina, musí u vchodu zaplatit, jinak se nedostane dál. Neměla by se situace v městské hromadné dopravě vrátit k tomuto modu? Je známo, že mladíci v pařížském metru turnikety přeskakují. Já ovšem viděla v Ciudad de México, čili v Mexico City turnikety vysoké, které přeskočit nejdou. V autobusech MHD, které obsluhují zároveň Prahu i obce za jejími administrativními hranicemi, probíhá odbavování tak, že všichni cestující procházejí pouze předními dveřmi a platí za dozoru řidiče jízdné, které se liší podle vzdálenosti obce od Prahy. Mnozí pasažéři mají opencard s přikoupením příslušného pásma za Prahou, přikládají ji na čtečku a postupují „dále do vozu“. Tento model nejde zatím zavést v každém autobuse nebo natožpak tramvaji, ale metody elektronického odbavování se neustále zdokonalují. Třeba už by dnes šlo pracovat na projektu, který by umožnil efektivní a levné elektronické odbavování (a třeba i s kamerou, jejíž záznam by byl právně ošetřen před zneužitím) při každém nastupování do všech dveří dopravního prostředku na povrchu, a to jak v případě jednotlivé jízdenky, tak v případě jízdenky předplacené. Neříkám, že takový systém lze zavést ze dne na den, ale pojďme o něm začít alespoň uvažovat. Revizor by neměl být biřicem nebo drábem.