50 dní

Před necelými dvěma měsíci jsem se rozhodl opustit příjemnou životní dráhu poměrně věrohodného ekonoma, poradce či novináře a vyrazil na cestu politickou. Bylo by totiž poněkud naivní se tvářit, že přijetí místa na čele kandidátky do evropských voleb je něco jiného. Dnes, v poslední plánované volné odpoledne před „dnem D“, si mohu díky bolení v krku, kašli a ztrátě hlasu uspořádat své pocity a zážitky z těchto hektických dní.

I když jsem k tomuto rozhodnutí přistupoval se snahou zvážit vše, co mne potká, realita byla jiná. A nejde jen o těch několik tisíc kilometrů v autě a trochu méně ve vlaku, které zasáhly do fungování naší rodiny. Všem patří dík za to, že to zvládli a posílám tímto varování následovníkům s menšími dětmi.

Asi nejvíc mne překvapilo, jak jsem změnil pohled na politiku a u nás tolik nepopulární politické strany. Bez nich to v demokracii nejde, pokud rovnou nechceme diktátora nebo generálního ředitele republiky. První poznání je, že „ufungovat“ politickou stranu není asi vůbec lehké – vyžaduje to stovky lidí, z nich většina z této své aktivity vůbec nic nemá, navzdory vynaloženému času a úsilí, které někdy je a mnohdy není, oceněno ostatními.

Velmi brzy jsem pochopil, že se „hraje o mnohem více“. Na různých místech po republice jsem potkával hodně lidí, členů či podporovatelů Topky a rychle mi začalo docházet, že nejde vůbec jen o mne, ale o to, abychom spolu prosadili naše názory a ve volbách uspěli.

Leccos nám v kampani pomohlo. Agrese Ruska na Krymu, výročí vstupu naší země do Unie či viditelné zlepšení ekonomické situace v Evropě umožnily srozumitelněji prezentovat proevropské zaměření TOP 09 a Starostů. A také celkové výhody evropské integrace, ne pouze jednotlivé, i když příjemné detaily - miliardy od našich partnerů máme stejně rádi jako volné cestování a snadný vývoz zboží.

Voliči si to musí přebrat sami. A já doufám, že jich přijde dost. Právě na tom bude záležet, kam se bude ubírat moje další cesta. V každém případě mi minulé týdny daly hodně podnětů k přemýšlení, umožnily mi potkat se s lidmi, které bych jinak zřejmě nepotkal. A způsobily, že jsem se nemálo zadlužil.

Ne v penězích, ale v tom, co dlužím těm desítkám či stovkám lidí, kteří mi v minulých týdnech pomáhali. Třeba těm, kteří večer před prodlouženým víkendem dorazili fandit na televizní debatu do lesů za Ostravu. Nebo studentům, kteří nám pomáhají na mnoha místech, kam přijedeme. A to nemluvím o lidech, kteří mi denně pomáhají a povzbuzují mne, nebo o kandidátech na nižších místech kandidátky.

Týdny doposud strávené „politikou“ patří k nejzajímavějším a nejobjevnějším v mém životě. Nutí mne přemýšlet nad rámec běžně vnímané nespokojenosti s chováním toho či onoho politika či naštváním nad špatnými zákony. A dívat se jinak na to, co pro každého z nás ten kolos politických stran znamená.

Nejdůležitější v životě i v kampani jsou vždy lidi. A já jsem moc vděčný za všechny, které jsem mohl za posledních 50 dní potkat.