Není důležité, co generál Sanchez řekl, ale co si z toho novináři vybrali. U novinářů z "Aktuálně" ještě navíc jak si to upravili.
Generál Sanchez byl z funkce velitele koaličních jednotek v Iráku odvolán po provalení skandálu ve věznici Abu Ghreib v roce 2004 a když se mu nedostalo, podle zvyku zaslouženého, povýšení na čtyřhvězdičkového generála, odešel v roce 2006 do penze. Dnes je konzultantem "think-tanku" Joint Warfighting Center pro Pentagon školí aktivní generály v oblasti taktiky. Páteční vystoupení na sjezdu Asociace válečných reportérů nebylo jeho první veřejnou kritikou americké strategie v Iráku. Už v červnu v interview pro frabcouzskou tiskovou agenturu AFP prohlásil, že "největším úspěchem pro Američany bude patová situace."
Snad všechny světové agentury ocitovaly jeho obviňující věty : "Po více než čtyřletém válčení, pokračuje Amerika v zoufalém zápase v Iráku bez soustředěného úsilí navrhnout strategii, která by zaručila vítězství v této válkou zničené zemi a v širším záběru s terorismem," obvinění Bushovy administrativy - zejména "Národní bezpečnostní radu" - z nekompetence a současnou strategickou aktivitu generála Petrause za "zoufalý pokus bez výhedu na úspěch". Sanchez je nejvyšším velitelem z celé řady důstojníků, kteří kritizují průběh irácké operace. Doposud se většinou soustřeďovali na kritiku Donalda Rumsfelda, Sanchez - nad nímž Rumsfeld dlouho držel ruku - to bere z jedné vody načisto. Wahington Post, který rozhodně není příznivcem Bushovy administrativy se ale ptá - nakolik je to upřímná kritika a nakolik snaha odvrátit pozornost od vlastních chyb, které vedly k jeho odvolání za zneužívání vězňů v Abu Ghreib. Ačkoliv byl vojenským soudem zproštěn všech přímé odpovědnosti za skandál, stal se s administrátorem Paulem Bremerem symbolem neschopné ho vedení v v začátcích okupace. Spekulace, že s Bremmerem "téměř nekomunikoval" sám vyvrátl - "mluvili jsme spolu každý den".
Bílý dům reagoval na Sanchezovu kritiku velmi mírně dvěma poloprázdnými větami. "Oceňujeme jeho službu vlasti", reagoval mluvčí Bílého domu a dodal," generál Petraeus a vyslanec Crocker řekli, že je třeba udělat daleko víc, ale pokrok je znatelný a na to se musíme teď soustředit."
Na otázku proč s kritikou čekal tak dlouho - tři roky po odvolání - odpověděl, že mu nepříslušelo, jako aktivnímu veliteli, kritizovat rozkazy nadřízených civilních autorit. Sanchez byl už tehdy často kritizován současnými i vysloužilými vysokými důstojníky, že včas neodhalil a nezastavil rostoucí odboj a na jeho šíření neadekvátně reagoval, takže podstatně ztížil roli svému nástupci generálu Caseyemu. Sanchez opatrně přiznal vlastní chyby a jeho velitelů, že "netrvali" na lepšém plánu poinvazní stabilizace. O Petraeusově nynější koncepci řekl, že může Američanům pouze získat čas, nikoliv zaručit trvalý úspěch. když však byl otázán jaký postup by on preferoval - citoval stejné kroky jaké podniká dnes Petraeus - smiřování místních kmenovách stařešinů, výcvik iráckých vojenských a policejních jednotek.
Přítomní novináři nepřijali Sanchezovo vystoupení jednoznačně. M. O'Hanlon z Brookings Institutu poznamenal, že když Bushova administrativa odmítla v roce 2003 požadavky Kongresu na vyslání dodatečných jednotek do Iráku, Sanchez se - jako vrchní velitel - neozval a tím vlastně s Rumsfeldovou vizí omezeného nasazení souhlasil.
Osobní faktor hraje podle mne v Sanchezově kritice podstatnou roli - z nekompetence obvinil kdekoho - Ministerstvo zahraničí, Národní bezpečnostní radu (prezidentův poradní sbor tvořený klíčovými ministry a šéfy rozvědek) a Kongres z chybných odhadů, neefektivních kroků a hlavně z nedostaku detailní strategie, tedy z toho, co bylo podle mne jeho hlavním úkolem. S jednou kritikou všam musím souhlasit bez výjimky - obvinil media z neobjektivního zpravodajství, z přehánění, z osobních útoků kdy byl oznámkován jako "mučitel z Abu Ghreib", z neochoty korigovat mylné informace a z celkové ztráty etiky. "Mediální prostředí dělá národu medvědí službu", řekl Sanchez. To platí i pro novináře z "Aktuálně".
