Ohlédnutí za první prezidentskou debatou

Máme za sebou první debatu amerických prezidentských kandidátů. Málem se nekonala když John McCain oznámil přerušení kampaně a vrhnul se do Washingtonu, aby tam prokázal své prezidentské schopnosti vytvořením nadstranické koalice, která by prosadila tržnější řešení současné finanční krize. Uspěl jen částečně, navíc s opačným výsledkem než o jaký se snažil. Nesourodá aliance Bílého domu a kongresových Demokratů ho nakonec slovy předsedy Sněmovny  Harryho Reida vyzvala, aby se do toho nemíchal a opustil Washington.

Republikáni  vedení senátorem Boehnerem se naštěstí včas zasekli a monstrozní 700 miliardová finanční injekce, o níž ve čtvrtek prosil ministr Henry Paulson Nancy Pelosi na kolenou se odkládá. A hle, Wall Street to nepoložilo a novináři hlásaný výprodej se nekonal. DJI dokonce malinko získal. Mezitím šaškování na Kapitolu a katastrofické scénáře hutně živené medii, vyvolaly paniku na západním pobřeží, kde se zákazníci vážené banky Washington Mutual na ni vrhli a během 14 dní z ní vybrali přes 16 miliard dolarů. Takový útok nevydrží žádná banka a WaMu se položila, přestože její majetek, v nelikvidní formě se počítá na 308 miliard dollarů. Federální orgány, zvláště pak pojišťovna FDIC, která garantuje všechny vklady do 100 000 dolarů banku obstavily a za pakatel 1.6 miliardy ji obratem prodaly fiančnímu gigantu JP Morgan-Chase. Osud ne nepodobný české IPB, ale provedený naprosto průhledně a bez hrozících arbitráží. Pro zákazníka to neznamená žádnou ztrátu, prakticky jen změnu hlavičkových papírů.

Ale vraťme se na universitu v Oxfordu v Mississippi, kde proběhla dlouho plánovaná debata. Tyto výměny názorů mají v USA dlouho tradici a sleduje je většina voličů. Začal s tím Abraham Lincoln když k debatě vyzval protikandidáta senátora Douglase. Tehdy se debatovalo bez rozhlasu a televize, ale také bez pravidel a mnoho hodin. Převrat vnesla až televize a první přenášenou debatou bylo střetnutí J.F. Kennedyho s Richardem Nixonem. Tehdy se ukázalo, že do budoucna bude důležité nejen orátorské umění, ale i vzhled a celková presentace.  V roce 1986 byla založena regulační komise, která pevně stanovila formát besedy. Moderátor dává otázky, které nejsou kandidátům předem známy. Každý z kandidátů má 2 minuty na odpověď a protikandidát 30 sekund na reakci. Po domluvě a souhlasu lze protáhnout odpověˇd až na 5 minut. Dvě minuty jsou někdy málo a kandidáti se pak uchylují k nacvičeným frázím a klišé takže beseda ztrácí na autentičnosti a je spíše obrazem nacvičenosti zhuštěných odpovědí. Pokud se nedostává fakt, mění se často odpověd v emociální výzvu publiku. Tak tomu bylo i včera.

John McCain měl velmi slabý rozjezd. Začínalo se tím nejpalčivějším - otázkami týkajícími se ekonomiky a vnitropolitických problémů. Na pořadu bylo pochopitelně financování a případné rozšíření sociálních programů, současná situace finančních trhů a domácí problémy, které by jednotlivý kandidát přednostně řešil. Obama byl dobře připraven, mluvil stručně a měl odpovědí rozvržené do tematických bodů. Působil vyloženeě "prezidentsky". McCain se zdál unavený, prostě starý a často odkazoval na svou minulou politickou činnost, kterou se Obama chlubit nemůže. 

Ač McCainovo úsilí o reformy rozpočtu, financování volebních kampaní, "porcování medvěda" (v Americe "pork barrel", z doby občanské války kdy se na dodávká nakládaného masa v sudech pro armádu  napakovala řada politiků, a s masem se silně šmelilo) je dobře známo, proto se mu dostalo rebelantské přezdívky "maverick",  nevyzněly jeho odpovědi Obamovi přesvědčeivě. McCain získal navrch teprve když došlo na zahraniční politku. Obama zmírnil své radikální nápady okamžitého stažení vojsk z Iráku na 16 měsíční limit, který mu však McCain dost spolehlivě vyvrátil.

Opakováním, že MCain jen prodlužuje neúspěšnou politiku GW Bushe Obama také moc neuspěl. Mc Cain mu byl schopen přesvědčivě oponovat prakticky v každé otázce.  Přestože byl arizonský senátor daleko adresnější vúči Obamovi a agresivnější, vyzněly jeho útoky levněji. Obama zásadně oslovoval McCaina  "Johne", zatímco John si držel odstup. I z těchto drobných nuancí čišela Obamova sebedůvěra a rozhodnost, jakou jsem postrádal u McCaina.  

Na většinu voličů, kteří jsou již rozhodnuti koho budou volit neměla beseda valný vliv. V sázce zůstává ještě oněch nezmapovaných 18% nerozhodných. Pokud jsou to lidé, kteří mají nějaký vztah k hospodářství a ne pouzí příjemci sociálních dávek, tak by se mohli přiklonit spíše k McCainovi jehož energetická politika je daleko rozumnější než Obamovo trvání na větrnících, solárních panelech a biopalivech.  Bylo to vidět i z toho, že nakonec se Obama snažil vycouvat na bezpečnější platformu a připustil, že nukleární energie by také mohla hrát v jeho plánu roli. Nebylo to příliš přesvědčivě. Z celkového dojmu bych řekl, že Obama "vyhrál  60:40.

Bude hodně záležet jak se vyvine situace kolem "záchranného" 700 miliardového plánu. Pokud se podaří Republikánům prosadit jeho nesocialistickou verzi a ukáže se, že nakonec jde spíše o velkou bublinu strachu z odpovědnosti, než o reálnou katastrofu, mohl by John McCain výrazně posílit.. Pokud se se prosadí Paulsonova verze a peníze dostanou ti, kteří se o malér nejvíce zasloužili, zaštítění finančními kouzelníky typu Barneye Franka, Chrise Dodda a Franka Rainese, vypláznou daňoví poplatníci tučné peníze za něž se jim téměř ničeho nedostane. Obama se stane na 4 roky prezidentem a Spojené státy si zrecyklují šedesátá léta.