Kde udělal Saakašvili chybu?

(není všechno jak to na první pohled vypadá)Pokud bych se spoléhal jen to televizní klipy a zprávy oficiálních agentur o střetnutí mezi Gruzíí a Ruskem, nezbytně bych došel k závěru, že gruzínský prezident je samolibý hlupák, který obětoval možná stovky životů k dosažení neuchopitelného politického cíle. Bylo by to jistě velmi povrchní hodnocení odvozené z předhozených televizních štěků připravených k manipulaci veřejného mínění, neboť dnes je daleko důležitější jak se nějaká událost mediálně prodá, než jak skutečně poroběhla. 

Krátce po rozpadu SSSR a vyhlášení nezávislosti Gruzie v jejích sovětských hranicích, vznikla na jejím území dvě významná separatistická hnutí - v přímořské Abchazii a vnitrozemské Jižní Ossetiji, která je do Gruzie vkrojena asi jako Kladsko do České republiky. Separatisté, kteří se s výraznou pomocí Moskvy chopili v odpadlických oblastech vlády vyhlásili počátkem devadesátých let nezávislost, kterou kromě Ruské federace mezinárodní společenství neuznalo.

Abchazie, s černomořským přístavem Suchumi, má pro Rusko strategický význam a také na ni se soutředila kremelská pozornost. V květnu, na konci prezidentské funkce, podepsal Vladimír Putin dekret, na jehož základě Rusko vyslalo do Abcházie vojenské posily včetně těžkých zbraní a začalo k Abchazií a Jižní Ossetiji přistupovat jako domácím teritoriím. Jedinou část Abchazie, kterou Gruzie ještě kontrolovala byla soutěska Kodori a tbiliská vláda se obávala, že pokud dojde k ozbrojenému střetnutí bude to právě tam. Jižní Ossetije byla dlouhou dobu mimo střed zájmu jak v Tbilisi tak v Moskvě.

Gruzínští představitelé byli dlouho přesvědčeni, že se situace v Jížní Ossetiji vyřeší sama od sebe. Etnické napětí tam nikdy nebylo tak vyhraněné jako v Abchazii. Území kontrolovaná separatisty se prolínala s oblastmi pod kontrolovu gruzínské vlády a nedocházelo mezi nimi k ozbrojeným konfliktům. Geografické podmínky donutily gruzínské vesnice obnovit styky s ossetijskými i ruskými. Pomalu se rozvíjel obchod i další formy etnické interakce, napětí povolovalo a situace se normalizovala.

Separatistická věrchuška v jižní Ossetiji vedená Moskvou dosazenými Ljudvigem Čibirovem a po něm Eduardem Kokoity, postupně ztrácela popularitu nejen  u všech etnických menšin, ale i u některých zásadovějších členů vlády.V roce 2006 na protest opustil vládu její ministerský předseda, bývalý důstojník Sovětské armády, Dimitrij Sanakojev a podepsal loajalitu tbiliské vládě. Ta ho okamžitě ustanovila hlavou jižněossetijské provizorní samosprávy. Zemička s necelými sto tisíci obyvateli měla najednou vlády dvě. Gruzie okamžitě začala do  Jižní Ossetije silně investovat, a to nejen do oblastí, které měla pod kontrolou, ale i do těch separatistckých. Loni v létě například financovala dětské tábory na černomořském pobřeží pro ossetijské děti. Přes Kokoityho vyhrožování "nedozírnými následky" tam poslalo své děti i mnoho rodin ze separatistických komunit.

Příčinou nečekaného úspěchu gruzínské vlády byla z velké části totální kriminalizace separatistické Kokoityho vlády. Malá Jižní Ossetie se stala pod jejím dohledem centrem činnosti kriminálních živlů, obchodu s drogami, zbraněmi a lidmi. Z tiskáren kontrolovaných bývalými agenty KGB pochází většina falešných dollarových bankovek, které kolují světem. Údajně je jich více než těch z Iránu.

Navíc k nelibosti většiny Ossetijců, začala být Kokoityho vláda čím dál tím více závislá na Moskvě. Rusové dosadili do čelných funkcí separatistických vlád Jižní Ossetije i Abchazie osvědčené příslušníky bezpečnostních služeb, lidi s KGB minulostí. Bezpečnost a ozbrojené síly spadly kompletně pod ruskou kontrolu. Gruzínská vláda však podcenila Kokoityho svazky s moskevskými "siloviki" (vlivní politici rekrutovaní z vojenských a tajných služeb s blízkými vztahy k vládě) a jejich vztahy s putinovským mocenským kruhem a pokračovala v posilování Sanakojevovy provizorní administrativy. Jižní Ossetiji vnímala jako ruské nárazníkové pásmo, v němž by si i Moskva přála mít jakýsi pořádek a bezpečnost.

V etnické sklabě se Jižní Ossetije podstatně liší od Abcházie, kde bylo během občanské války začátkem devadesátých let - s pomocí ruských jednotek - vyvražděno na 30,000 Gruzínců, Arménů a Řeků a  zbytek byl vysídlen nebo uprchl. Ač před válkou tvořili Abcházci pouhých 18% populace dnes tvoří páteř separatistické oblasti a snaží se i jistou nezávislost na Rusku. Abcházký prezident Bagapš cestuje po Evropě a snaží se legitimizovat vládu Abcházie nezávisle na Rusku, které mu nedůvěřuje. Pro Gruzii je Abchazie prakticky ztracená. V Ossetiji žijí vedle sebe jak Ossetijci, Gruzínci i Rusové. I když počet Rusů je sporný neboťjinak skoupé Rusko vydalo Ossetijcům ruské pasy. Jižní Ossetiji je tak možné přirovnat k Ruskem kontrolovanému moldavskému Zadněstří, které se také stalo enklávou organizovaného zločinu, z něhož moskevští "siloviki" neskutečně profitují.  Západní rozvědky tvrdí, že přes tato zločinecká centra se pašuje i nukleární materiál ukradený nepřehlednou sítí ruských mafií.

Stejně jako ve válce s odštěpeneckou Čečnou, i tímto konfliktem nejvíce trpí místní obyvatelstvo, na kterém Rusům nikdy nezáleželo a které využívá jen jako obětovatelné pěšáky na šachovnici vlastních imperiálních tahů. Ostřelování gruzínských vesnic v Jižní Ossetiji ruské mírové jednotky nikdy nezabránily.  Jejich intenzita začátkem srpna zesílila. Banditismus, bída a kriminalita,  Rusům v jejich tažení za bývalou velikostí  vadí jen někdy. Saakašviliho předpoklad, že jim začala vadit i v Ossetiji se ukázal jako mylný. 

Do Jižní Ossetije okupující ruští mírotvorci do teď pouštějí jen vlastní media, takže se dá jen těžko odhadnout, co se vlastně stalo. Podle oficiálních gruzínských prohlášení spustili 8. srpna Gruzínci policejní akci, jejímž cílem mělo být zabezpečení ossetijských hranic a vyčištění území od mafiánských milicí, které pod ruským dohledem prakticky beztrestně operovaly na celém teritoriu Jižní Ossetije. Prohlížel jsem ruské videozáznamy z Čchinvali. Jiné  zatím neexistují. Noční raketový útok je také ze záznamu ruské TV. Z létajícch raket na pozadí nočního nebe není možno usoudit kdo vlastně spustil baráž a jsou-li záběry vůbec z Jižní Ossetije. V dalších záběrech pak jsou vidět zničené gruzínské tanky, mrtvoly gruzínských vojáků a etničtí Rusové, občané Čchinvali, stěžující si na barbarství Gruzínců.  Poškozené domy, vypálené bloky paneláků, které nemají vojenský význam. Stejně jako před deseti lety v Grozném. Čerstvé náhrobky na dvorcích - údajně Gruzínci ostřelovali hřbitovy takže nebylo možno zabité pohřbívat tam....kdoví zda prkno se jménem na čerstvém rovu bylo jen naaranžováno pro kameru nebo to byl skutečný hrob ...? Kde je těch1600 mrtvých, které ruská televize neukáže, což by jistě s potěšením udělala, kdyby je měla. V márnici asi 15 těl - zabalených v pytlech. Nejpravděpodobněji těla gruzínských vojáků. V tomto okamžiku rozhodně více věřím více na kolumbijské universitě vzdělanému Saakašvilimu, než sovětským pohrobkům a Putinovým KGB loupežníkům. 

Nyní leží část osetijského Čchinvali a gruzínských  Gori a Poti v troskách. V přístavu Poti leží na dně lodě gruzínské pobřežní stráže a molo patrolují ruské jednotky. Na letištích u Tbilisi se odklízejí vraky těch několika SU-25, které Gruzínci měli a hluboko ve vnitrozemí se opravuje  zničená sekce ropovodu z Azerbajdžánu do Turecka. Před ústupem z Gori varovaly gruzínští velitelé místní, že se krajem potloukají bandité - Ossetijci, Rusové, kozáci a Čečenci v ukradených gruzínský uniformách a loupí, vraždí a znásilňují. V okolí Gori bylo takto postiženo několik vesnic, které byly pod dohledem mír přinášejících ruských tanků vypáleny.

Ministr Lavrov navzdory světovému souhlasu, že integrita Gruzie by neměla být porušena prohlašuje, že "Gruzie může na Abcházii a Jižní Ossetiji zapomenout". Je třeba ještě ruskou aroganci a pohrdání civilizovaným jednáním více zdůrazňovat? Rusko samozřejmě bude tvrdit, že jim o územní zisk nejde, že armádu stáhne - a během doby tak učiní. Moskva začlenit separatistické provincie do matičky Rusi nepotřebuje. Daleko více jejím budoucím plánům vyhovuje pohraniční stav nejistoty, kterého může kdykoliv ku svému prospěchu využít.