Pravidla amerických primárních voleb jsou skoro tak komplikovaná jako pravidla amerického fotbalu. Každá strana má vlastní pravidla a ta se ještě liší stát od státu a někde i okres od okresu.
V obou stranách voliči vybírají delegáty na nominační sjezd, kde tito delegáti mají reprezentovat vůli voličů, kteří je na sjezd posílají. Volí se dvěma způsoby. Tím tradičním jsou volební shromáždění, kde se občané sejdou buď ve škole nebo v hasičské zbrojnci, jednotlivé kandidáty prodebatují a Demokraté pak veřejnou dvoukolovou volbou vyberou delegáta, který je bude zastupovat, Republikáni jednodušeji tradičním vhozením hlasovacích lístků. Tomuto způsobu volbyse říká "caucus" (česky opisem : volební shromáždění).
Tím druhým způsobem je pak rovná a tajná volba buď pomocí hlasovacích lístků nebo dnes už i elektronických hlasovacích přístrojů.
Demokraté volí v demograficky strukturovaných volebních okresech. A v některých státech je to navíc komplikované tím, že se přihlíží ko konečnému procentuálnímu poměru preferencí a podle nich se počty delegátů jednotlivým kandidátům upravují.
Republikáni to mají jednodušší. Ti v některých státech volí tak, že vítěz bere vše. Proto mají Republikáni 2,380 delegátů (k vítězství v primárkách je zapotřebí 1191), kdežto Demokraté jich vysílají 4049 (k vítězství potřeba získat 2025)
Demokratická strana ale není zdaleka tak demokratická jako Republikánská. Ve volbách používá další fígl, kterým je 796 superdelegátů. To jsou zasloužilí strančtí funkcionáři, bývalí i současní senátoři, guvernérové, presidenti a další osobnosti. Uvidíme mezi nimi Billa Clintona, Johna Kerryho, Edwarda Kennedyho, Ala Gorea i Howarda Deana. To znamená, že z celkového počtu 4049 delegátů je těchto nikým nevolených a nikomu nezodpovědných volitelů 20%. Když uvážíme, že třeba ve státě Illinois, domovském státě Baracka Obamy,regitrováno 35 superdelegátů znamená to, že hlas každého z nich má váhu 13000 hlasů řadových straníků.
V případě, že je hlasování na nominačním sjezdu na vážkách, a to v případě, že se na něj dostanou dva, či více kandidátů - což ale nebývá tak obvyklé - rozhodují právě tito nezvolení superdelegáti. Ti se vždy ohlížejí na preference voličů z jejich kongresových okrsků neboť i jim jde o trvalou popularita. Jelikož superdelegáti nejsou vybíráni podle demografického klíče mohou se tyto preference rozcházet s většinovým míněním a nepříjemnost je na světě.
Letost to vypadá, že nominační sjezd bude rozhodovat mezi Hillary Clintonovou a barackem Obamou, které nebude dělit výrazný počet delegátů a role superdelegátů tak významně získá na důležitosti. Hillary má zatím přislíbenou podporu 251 superdelegátů, Barack 141, jenže to neznamená, že když začne vítr vát z jiné strany poměr přízní se nezmění.
