Bránit se či nebránit (Mnichov 1938)

Blíží se neslavné výročí, na které se dnes už moc nevzpomíná. Prošel jsem starý archiv článků a jeden bych dnes zveřejnil, nemusím na něm i po cca 12 letech nic měnit. Byla to reakce na většinový názor v jakési diskuzi, že tehdejší prezident Beneš udělal správně, když se vzdal.

Bránit se či nebránit, tato otázka má pro Čechy mnohem hlubší význam než by se mohlo zdát. Tady nejde jen o případné ztráty, ale hlavně má filozofický podtext. Mně tento problém už dlouho zajímá, protože se táhne dějinami Čech skoro odnepaměti a ovlivňuje osud miliónů lidí. Jak je to důležitá otázka je vidět i na příspěvcích v této rubrice. Strašně moc mně mrzí, že se až na pár jedinců se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten bránit svoji vlast. Svoboda se přece nadá zredukovat pouze na žraní, spaní a souložení. Opravdu je vidět, že ty dlouhé roky nesvobody se podepsaly na charakteru českého obyvatelstva, radši akceptuje nadvládu kohokoliv, pokud bude alespoň mrzky přežívat.

Představte si situaci: bydlíte s rodinou a malými dětmi na samotě a kolem je nepřátelský les. Z venku se dobývají zločinci, nevíte přesně kolik jich je. Jste ozbrojen dobrou pistolí ale pistole mají i útočníci. Voláte o pomoc telefonem policii, ta vám řekne, že nemohou přijet  ale možná pošlou jednoho příslušníka na kole na pomoc. Jak se zachováte? Při obraně můžete být zastřelen ale pokud jste trochu trénovali můžete zabít i nějaké útočníky, možná tak zachráníte alespoň sousedy. Často se také stane, že pokud se razantně bráníte, útočník se zalekne a uteče, nicméně může se také ještě více rozzuřit. Útočníci slibují, že pokud se vzdáte bez boje, pouze vás okradou a pak nechají na pokoji, ale věřte jim. Pokud se vzdáte, vydáte se útočníkovi na milost, kdo použije zbraně k získání jakýchkoliv výhod, obyčejně totiž nedodržuje žádné sliby. Budete se koukat jak je vaše manželka znásilněná, vás zbijí a poníží před očima vašich dětí a ty děti vám pak, pokud tedy přežijí, už nikdy nezapomenou, že museli sloužit násilníkům. Přežijete ale navždy opovrhován rodinou. Můžete si ale taktéž zlepšit situaci, že útočníkovi nastavíte zadek, třeba má homosexuální sklony a tím si ho udobříte a přežijete. Pokud se ale budete bránit, máte také vždy naději, že střelbu uslyší soused, který vás sice nemá rád ale pocit, že se bráníte sám, mu nedá a přijde na pomoc a možná, že i ten policista na cestě až uvidí, že jste sám proti přesile, zavolá zásahovou jednotku. Ale i kdyby bylo nejhůř, zaměstnáte útočníky tak, že alespoň vaše děti utečou zadním východem a přežijí.

 V roce 1938 jsme se měli bránit, většina národa chtěla, ale neměla nikoho, kdo by národ vedl. Většina politiků tehdy myslela pouze na svůj prospěch (zkuste si stejnou situaci představit dnes a nic se nezmění). Vyhlídky byly neradostné, realistická doba obrany byla několika vojenskými odborníky odhadnuta na 4 až 16 týdnů. Rusko by asi poslalo podporu stejnou jako do Španělska a většina Evropy byla zpočátku proti nám, jako válečným štváčům (taková byla propaganda). Ale dnes je známo, že opravdu existovala skupina generálů, která byla rozhodnuta Hitlera při prvních větších ztrátách svrhnout, dějiny by se vyvíjely jinak. Ano spousta obránců by zahynula ale jako hrdinové a ne jako hnůj v nacistických táborech. Beneš byl opravdu dle mého názoru dobrý úředník ale zbabělec (viz. jeho role v poválečné vývoji v Československu) a nemohu akceptovat výklad, že vydat se na milost agresorovi je těžší než obrana. V knize P. Drtiny – ‚Československo můj osud‘ se Beneš zbaběle vymlouvá na armádu, že v ní údajně nebyl ani jeden schopný velitel ale přitom byl za ní politicky zodpovědný. Alespoň těm Polákům na koních bychom se ale ubránili. Mnichov nebyl ještě přímý útok na ČSR, avšak jeho důsledky byly absolutně katastrofální. Udělal z Čechů pouze stíny a započal neslavnou kolaboraci obyvatelstva s kýmkoliv, kdo zrovna vládl. Jak jinak by bylo možné, že ještě za druhé republiky odešlo cca 300 000 Čechoslováků dobrovolně na práci do říše a Hitler pak dostal v Březnu 1939 darem kvalitní výzbroj a výkonné strojírenství  pro svoji válečnou výrobu? Šlo přece alespoň vojenské piloty nechat přelétnout a jinou výzbroj zničit. Získání vojenského potenciálu ČSR zdarma upevnilo Hitlerovu pozici jako nikdy dříve a urychlilo vojenské operace 3tí říše o min. 2 roky. Malé uspokojení nám přinese skutečnost, že jako odplatu za postoj Francie k Mnichovu o necelé dva roky později projížděly československé tanky (s německou posádkou) okupovanou Paříží. K masivním čistkám českého obyvatelstva nedošlo pouze dočasně, protože protektorátní výroba byla pro Němce velice důležitá. Jak si taky české dělnictvo pochvalovalo výhody, které od okupační správy dostali. A když čtete knihy domácího odboje, zjistíte, že málokdy se podařilo zničit odbojové skupiny díky práci bezpečnostních složek, většinou je totiž někdo práskl za říšské marky. Nikdy se nemohu smířit s tím, že i dnes jsou Češi považováni za národ, který se nechce bránit a dle toho je s námi také jednáno. A pamatujte, člověk, který se nebrání si nezasluhuje svobodu – to platí pořád.

Toliko starý příspěvek a ještě krátce do přítomnosti. Blíží se prezidentské volby ale kdo z nás se zamyslí nad tím, že prezident je vrchní velitel české armády? Představte si jednotlivé kandidáty, jak dávají povel k obraně republiky a máte jisté vodítko. Že to není aktuální, nikdo nás neohrožuje? To si lidé v roce 1935 mysleli také.