Deník blbé blondýny (3)

Letní vzduch prvního prázdninového víkendu se tetelil příslibem nespoutané vášně. Já, můj muž Jarda, na chatě bez dětí a sekačka na trávu Kraken. Těžko se přeci oddávat vášni, když by byla zahrada neposekaná. Nemohla bych se dostatečně uvolnit a připadala bych si jako bordelářka. Navíc když je den teprve v počátku jak zkrátit čekání? No přeci sekáním trávníku.

Jarda popustil trenky a otevřel pivo a kůlnu. Zakřičel: „Vypusťte Krakena!“ a vylomcoval z kůlny sekačku z továrny Diju Jevíčko o váze, podle mého odhadu, 350 kilo. Právě proto jej Jarda pojmenoval Kraken. Zápasit s ním o každé přerostlé stéblo trávy je nadlidský výkon. Takového výkonu je schopen pouze zdatný a zdravý jedinec. Což jsem tentokrát o Jardovi nemohla říct, ale fandila jsem mu do poslední chvíle. 
Jarda, ač odborník na reklamu a počítače, objevil v sobě syndrom Kutila Tima a rád se popere s každým mechanickým problémem. Občas to však bolí.

Na začátku sezóny, když jsme chatu odzimovávali, otevřel poklop sklepa, aby viděl na sifon od sprchového koutu, zda neteče, a pak šel ven pustit vodu. Sprcháč se v tom okamžiku proměnil v kouzelnou vodní fontánku. Když Jarda spatřil vodu tryskat až ven před chatu, rozeběhnul se sprchu zastavit. Není však Ježíš, aby uměl chodit po vodě, natož po chybějícím víku od sklepa. Já od záhonku slyšela jen dutý pád žoku a zlostné směrování „doprdele... doprdele...“ Jarda se vypotácel z chaty a inzeroval, že má oba kotníky v „hajzlu“. Bylo mi to divné, protože toaletu máme za chatou. Na otázku, co se mu stalo, odvětil, že trochu zakopl, ale že to za chvíli přejde. Nepřešlo. Hlavně pravý kotník ne a ne splasknout. Tuším, že tou historkou pobavil celý kolektiv v práci. Nešlo si nevšimnout, že kulhá a bolestí křiví obličej. Proto mu začali v práci říkat John Silver. Já se tuto story samozřejmě dozvěděla jako poslední a zcela náhodou.

Když Jarda toho prvního prázdninového víkendu vypustil Krakena, trochu jsem se bála, že to nebude jen tak, ale držela jsem mu palce. Navíc já v zápasu s Krakenem nemám pražádnou šanci na přežití.
Ohnutá v záhonu poslouchám pravidelný rachot Krakena, když jsem uslyšela dutý pád žoku a „doprdele.. doprdele..“ Jarda se škrábal do stráně, kde původně sekal trávu a dělal maximum pro to, aby mu nevytrysknuly slzy. Nebudu sem vypisovat veškerou jeho bolavou řeč, kterou zakončil tím, že si jde dát pivo a paňáka. Věděla jsem, že jej nesmím rušit, že ho musím nechat s jeho bolestí o samotě, aby se s ní po chlapsku vypořádal. Po půl hodině se objevil Jarda na zápraží a volal na mě: „Matko, stal se zázrak, ten kotník mě přestal bolet, zřejmě jsem si ho předtím vymknul a teď jsem si ho nahodil zpět". Pozvedl pravou nohu a zakroužil nohou v kotníku. „Zázrak! Zázrak!“ volal radostně, postavil se na opravenou nohu a upadl do záhonku pod schodama. Řval ze záhonku: „Kotník je v pohodě, ale myslím, že tentokrát mám v hajzlu koleno“. Myslím, že tuhle historku už v práci nevyprávěl a nechal kolektiv u toho, že jej ještě trápí ten zpropadený kotník.

Měl to být víkend plný vášní, děti na táboře a Kraken mi odrovnal manžela. Jarda do sebe pral jeden ibalgin za druhým a já roztoužená raději vzala v noci sůl a šla likvidovat slimáky. Kdo ví, zda po jednom z těch slizkých parchantů Jarda neuklouznul na té stráni. Namlouvala jsem si, že slimáci byli ti, kdož mi proměnili víkend nespoutané vášně na péči o nemohoucího Jardu upoutaného na lůžko.

Zahrada byla neposekaná, pod strání se válel Kraken kolama vzhůru. Měla jsem sto chutí do něj kopnout, nebo ho odvést na šrot, ale obojí by mě asi děsně bolelo. Proto jsem druhý den nasedla do auta a zamířila do nebližší prodejny se sekačkama. Koupila jsem si krásnou červenou lehkou sekačku a zahradu posekala sama. Nemohu si dovolit, aby takhle Jarda trpěl, to bych musela zlostí chodit se solí po nocích po celém okrese, abych to slimákům řádně osolila. 
Koleno Jardu prý pekelně bolí. Tedy nevím, zda jen nepředstírá, když už zvládnu celou zahradu posekat sama. Nakolik je to s tím Jardovým kolenem vážné, zjistím dnes v noci. Je před námi totiž další víkend plný vášně a zahradu posekám pro sicher sama.

Krásné léto všem.