Po jarní únavě a letní apatii přišla podzimní nostalgie, ideální příležitost zamyslet se nad smrtí. Obavy z ní jsou zcela pochopitelné. Je však třeba si uvědomit, že zatím to dal úplně každý, na koho přišla řada.
Týmu českých vědců se nyní podařilo zjistit, na co myslí člověk před odchodem na onen svět. Na hlavu pečlivě vybraného dobrovolníka nasadili unikátní přístroj schopný číst myšlenky a natáhli mu bačkory.
Dobrovolníkovi ale neřekli, že za chvilku umře, aby zbytečně nejitřili jeho mysl a neznehodnotili výsledky výzkumu. Dobrovolník byl zdráv jako řípa, a tak mu vědci trochu pomohli a pak už to šlo samo. Těsně před skonáním proběhly dobrovolníkovi hlavou tyto myšlenky:
Ten smažák sem si neměl dávat. Je mi po něm pěkně šoufl.
Celej život makám a teď tady dělám pokusnýho králíka.
Nejsem já náhodou debil?
Že sem si umotal spratka zrovna s takovou fúrií.
Kdyby aspoň nebyly volby. Už se na ty ksichty nemůžu koukat.
Sparta zase rupla. Jednou mě z nich trefí šlak.
Podle vědců se prokázalo, že myšlenky i těsně před odchodem na onen svět jsou většinou naprosto plytké, útržkovité, logicky nenavazující a postrádající hlubší filosofický rozměr. Prostě člověku se honí hlavou úplně to stejné, jako vždycky. Někdy se může stát, že odcházející osoba na malou chvílku prozře a něčeho zalituje nebo projeví i velké obavy, například ze sestupu oblíbeného fotbalového klubu, ale zatím není jasně prokázané, že to přímo souvisí s vypouštěním duše.
Výzkum je ovšem teprve v plenkách. V dalším kroku se chtějí vědci pokusit vytáhnout dobrovolníka z onoho světa zpátky mezi nás. Nejenom aby se dozvěděli trochu víc, ale aby také mohl cestovat po besedách a věnovat se rozptylu našich obav.
