Teda paní doktor, ten Váš backhand je opravdu famózní
Je jaro roku 1968, ve vzduchu visí naděje, a já v červených trenýrkách a v bílém tílku poprvé procházím brankou tenisového oddílu SK Rapid Praha, netušíc jak důležitý životní krok právě dělám. Bílému sportu jsem okamžitě a beznadějně propadl.
Mezi spoustou dobrých hráčů a hráček Rapidu tenkrát vynikali tři. Nejlepší byl Junge neboli Pupi, to když se mu časem přeformátovala postava. Věčný smíšek a nositel dobré nálady ze slavné tenisové rodiny, dokázal porazit soupeře klidně i s pánvičkou místo rakety nebo s kýblem plným vody v levé ruce. Jednou vyhrál i v ploutvích a v potápěčských brýlích se šnorchlem. Pak tam byl Ričí. Taky velmi šikovný hráč, s lehkým tanečním krokem a opravdu fešák. Hlavně kvůli němu se na Rapid sjížděly krasavice z Prahy a okolí, což jsme my ostatní kvitovali s velkým povděkem. Třetím do party byl Gogo. Velký životní a tenisový svéráz, levoruký plejer se specifickým pitným režimem. Po pivu s panákem trefoval lajny tak neomylně, až přiváděl soupeře k šílenství. Jen ho musel někdo hlídat a při prvních nepřesnostech, signalizujících přicházející slabost, rychle mazat do kantýny pro booster.
Klub měl plno členů. Ve všední dny po práci to tam hučelo jak v úlu. Kurtů však bylo jenom šest. U vchodu do šaten proto visela tabule, na kterou mohl každý pověsit štítek se svým jménem a zablokovat si hrací čas. Na dvouhru byla půlhodina, na čtyřhru hodina. U tabule bylo věčně rušno. Dostat se na kurt bylo těžké a poměrně často docházelo k ostrým hádkám. Občas padla i nějaká ta facka.
Jediný, kdo se nemusel s nikým dohadovat, byl bývalý šampion v boxu. Když přišel, dav se uctivě rozestoupil, on si v hrobovém tichu přeorganizoval tabuli podle svých představ a odebral se na kurt. Boxer si s námi chodil i občas v zimě zahrát fotbal. Každého, kdo mu udělal kličku, se láskyplně zeptal: "Chceš do držky?" a my zdvořile odpovídali: "Nechci, pane." Jednou dostal boxer housle. Když jsme viděli, jak mu míč potupně prochází mezi nohama, celí jsme zkoprněli. Až na autora houslí. Ten na nic nečekal a začal utíkat. Hnal za sebou boxera až na náměstí Kubánské revoluce. Po několika minutách se vrátili s rukama kolem ramen jako největší kamarádi. Co si tenkrát řekli nebo udělali, zůstalo navždy jejich tajemstvím.
Hráli jsme nejen pro radost, ale taky soutěžně. Měli jsme týmy dospělých, dorostenců i žáků. Po zápasech jsme se scházeli. Opékali jsme buřty, doplňovali tekutiny, obdivovali vítěze a chlácholili poražené. Na Rapidu se ale nejen hojně sportovalo, ale také milovalo, hádalo, pomáhalo, drbalo, ženilo, vdávalo, rodilo, rozvádělo, vychovávalo a umíralo. Jako v každé rodině.
Po sameťáku se všechno změnilo. Ubylo členů, ale klub žil dál. Postavili jsme novou klubovnu se šatnami a prože my zbylí jsme zestárli, začali jsme hrát pražskou soutěž seniorů. A taky jsme měli dětskou školičku a byli rádi za každé děcko, protože hrát tenis je opravdu velký dar. A pak dlouhá historie jednoho z nejstarších tenisových klubů v Praze náhle skončila. Z rozhodnutí magistrátních úředníků bez náhrady a bez milosti. Závidím všem členům klubu, kteří se toho nedožili.
PS: nikdo z nás nezná pana Kaderku.
Vlastimil Nesrsta
Jak ze mne utěrky udělaly Evropana

Poslední dobou jsem byl, pokud jde o Evropu, celkem skeptický. Hlavně když mně zelená tranzice vyluxovala účet. Patřím totiž ke generaci, jež zažila éru „poručíme větru, dešti“.
Vlastimil Nesrsta
Svatá lež

Tak tady do nás od rána do večera meldují, že dezinformace jsou fujky, což je samozřejmě pravda, ale potom nám v neděli večer v prime timu předloží televizní film Svatá.
Vlastimil Nesrsta
S kýmkoliv, s čímkoliv

Ještě jsem ani nechodil do školy a už jsem přemýšlel nad životem. Všiml jsem si totiž, že nejen já, ale každý, koho jsem znal, měl maminku a tatínka. Tenkrát to tak prostě bylo.
Vlastimil Nesrsta
Štramanda na háčku

Když jsem úspěšně prošel první třídou, usoudil můj brněnský dědeček, že je nejvyšší čas, abych začal pytlačit. Zhotovil pro mě nádhernou udici a chystali jsme se spolu vybrat celou Svratku.
Vlastimil Nesrsta
Klimatický žal po nedělní procházce

Když bylo bratrovi šest, dostal k narozeninám nový semišový kabátek. Aby mu to slušelo, až půjde ten rok do školy. Kabátek byl hezký a bratrovi seděl jako ulitý.
Další články autora |
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Cizinec zaplatil za jízdu taxíkem v Praze přes 200 tisíc, zjistil ráno s hrůzou
O více než 200 tisíc korun málem přišel v Praze cizinec, který se v noci vracel na hotel taxíkem,...
Požadavky odtržené od reality, zoufají po jednání Ukrajinci. Rusové jsou spokojeni
Sledujeme online Jednání delegací Ukrajiny a Ruska v Istanbulu po necelých dvou hodinách skončilo. Bylo to první...
VIDEO: Turecké letadlo škrtlo v Praze ocasem o ranvej. Modleme se, vyzýval pilot
Napínavý pokus o přistání si prožili cestující na palubě letu TK1771 společnosti Turkish Airlines z...
Marketér prodělal miliony a splácí je miliardáři Janečkovi. Nebylo to krypto, tvrdí
Sedm let bude muset splácet marketingový expert Jakub Horák svůj dluh vůči miliardářovi Karlu...
Izraelský nálet zabil nejméně 24 Palestinců ve stanovém táboře v pásmu Gazy
Izraelský nálet zabil nejméně 24 Palestinců ve stanovém táboře pro vysídlené rodiny v Chán Júnisu...
Ebola se nepotvrdila. Pacient z Bulovky netrpí krvácivou horečkou, oznámil Válek
Nákaza virem ebola ani jinými původci krvácivých horeček se u pacienta na Bulovce nepotvrdila,...
Nárůst SPD? Spojení s malými stranami byl chytrý tah, líčí docentka Guasti boj o voliče
Premium Česko čekají za několik měsíců parlamentní volby. Právě to je podle socioložky z FSV UK Petry...
Třetí světové války se František bál do posledních dní, říká papežův životopisec
Premium Od začátku roku 2021 – poté, co s ním udělal exkluzivní rozhovor pro italskou televizi Mediaset –...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 847x