Týpek v týpí

Řeknu vám, na fejzbúku se s tím někteří fakt nemažou. Jen jsem si dovolil zapochybovat, že dokážeme poručit větru, dešti a snížit hladinu oceánů, a přidal názor, že mořeplavba Grety je pěkná kašpařina, hned jsem to schytal. 

Čekal bych nějaké mladé alarmisty, ale obuli se do mě pánové v mém věku. A jeden z nich mně poslal, kromě jiného, odkaz na článek, jak kůrovec devastuje jehličnany v Jeseníkách, s komentářem, že je to plod klimatické změny a naší neschopnosti na ní reagovat díky týpkům jako jsem já. Musím se přiznat, že mně trochu zaskočil, ale pak jsem si řekl: Hele chlapče, zamysli se nad sebou, jestli fakt za tu zkázu smrků nemůžeš.

A tak jsem přemýšlel. Nebudu se rozepisovat, co všechno se mně honilo hlavou, takže jenom ve zkratce. Ročně najezdím takových 7 tisíc kilometrů, když můžu, tak jdu pěšky nebo vezmu zavděk MHD, případně vlakem. Nikam dávno nelétám, jachtu nevlastním. Nakupování mě k smrti nebaví a co se nerozpadne, to nevyhodím. Topím kombinací elektřiny a OZE, konkrétně buku. Řekl bych tedy, že mám malou dokonce i uhlíkovou stopu. Co tedy dělám špatně, že v očích některých kvůli mě hynou smrkové lesy?

A pak mně to došlo. Je to asi tím, že prostě jsem, že existuji, že dýchám. Jenom doufám, že tady nezačne úřadovat něco jako komise pro trvale udržitelné množství vydechovaného CO2. A kdo si, jak se říká, pustí pusu na špacír, nedostane pěkný flastr. V tom lepším případě jenom vyloučení ze společnosti všech slušných a uvědomělých a karanténu v rezervaci s týpí pro závadné týpky.