Guiseppe Conte vypadá na fotkách jako docela sympatický chlapík. Absolvent prestižní Univerzity La Sapienza, právník, advokát a politik, staronový předseda italské vlády. Co se mu asi tak honí hlavou,
když teď oprašuje systém automatického přerozdělování migrantů mezi země EU s tím, že kdo nebude migranty chtít, bude finančně postižen. Podle jeho vlastních slov se v Bruselu setkal s velkou ochotou, což asi bohužel nikoho moc nepřekvapuje, ale je otázka, jestli zrovna Brusel věrně reprezentuje názor unijních obyvatel.
My v Evropě máme to štěstí, že se už přes sedmdesát let máme víceméně dobře a dáváme to mimo jiné najevo i tím, že myslíme na ty, kteří takové štěstí nemají. A nejenom že na ně myslíme, my i konkrétně v rámci svých možností pomáháme. Co si má však člověk pomyslet při pohledu na proud migrantů, kterým chce Guiseppe Conte znovu otevřít přístavy? Ti lidé v naprosté většině případů neutíkají před válkou a pronásledováním. Jdou prostě za lepším životem a nijak neřeší, že za to prakticky, až na výjimky, nemají co nabídnout v podobě vzdělání, kvalifikace a praxe. Na příkladu západní Evropy vidíme, že i přes veškerou snahu a vynaložené peníze se nedaří úspěšně začleňovat do společnosti nejenom úplně ty nově příchozí, ale dokonce ani druhé a další generace migrantů. Vznikají tak uzavřená ghetta, která dnes už bývalá eurokomisařka pro regionální rozvoj Corina Cretuová přirovnala k "jaderným bombám".
To přece musí vidět i Guiseppe Conte a přesto svou politikou zve další a další migranty. Opravdu bych rád věděl, co se mu při tom honí hlavou. Jestli je humanistou schopným až sebeobětování nebo ho žene představa, že by si Itálie mohla finančně polepšit z evropských fondů? A nebo je prostě jenom tak domýšlivý, že chce, aby jeho jméno bylo jednou zapsáno do historie zlatým písmem. Kdo píše historii přitom dobře víme. Vítězové.
