Pěknej kekel

Paní učitelka Tučná seznamuje žáky s nedávno zveřejněnými výsledky výzkumu lidských exkrementů v době mezi lety 500 před naším letopočtem a 1700 našeho letopočtu v Evropě. A nemá to jednoduché. 

Pro větší přehlednost jsou slova paní učitelky Tučné tučně.

V dnešní hodině dějepisu si řekneme něco o výzkumu dánských vědců. Ti přišli na to, že naši předci na severu Evropy jedli prakticky syrové vepřové a rybí maso.

Ty vole, to je teda hustý...

Prosím tě, Marku, kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal vole.

Syrový jó? A proč ho nedali aspoň do mikrovlnky?

Seš tydýt? Mikrovlnka je nebezpečná.

Sám seš tydýt! Mutra v tom peče i buchty.

No tak, nechte toho, tenkrát mikrovlnky přece nebyly.

Tak proč nešli do mekáče?

Seš vážně lama. Za totáče nebyly žádný mekáče.

Ano Lukáši, to je pravda. Ale tohle bylo ještě v době před totáčem.

A jak na to vlastně přišli?

Víš Janičko, oni zkoumali, co ti lidé vykakali.

Hustý...

To jako že zkoumali hovna?

Neříká se hovna, ale experimenty, že?

Správně Deniso, vědci tomu říkají exkrementy.

To se fóťa zvencne, až zjistí, na co platí daně.

Hustý...

A kde je jako našli?

No, vědci objevili staré latríny a kopali a kopali až našli...

... až našli úplný ho...

Patriku mlč! Zatím jsi byl zticha, tak v tom prosím pokračuj... až našli zbytky stolice.

Já myslela, že našli experiment?

Ten experiment udělali, Deniso, na té stolici.

Hustý...

Marku, umíš ještě něco jiného, než hustý?

Pěknej kekel...

No vidíš...

A to jako budou jednou zkoumat i to naše?

Tvoje určitě! Vypadáš jak reklama na hlad.

Možná i naše. Možná i my tvoříme poselství příštím generacím.