A taková to mohla být pěkná vražda

Neměl jsem to dělat. Než jsem ten merlot otevřel, zadíval jsem se na etiketu a tam bylo napsáno: Carbon neutral certificated. Nebyla to žádná drahá láhev. Prostě normální červené z Austrálie. Ale uhlíkově neutrální.

Opatrně jsem ochutnal a bylo jako vždycky. Začal jsem přemýšlet. Dovedl jsem si i představit, že s pomocí technologie jak za krále Klacka, můžou v té Austrálii klidně takové uhlíkově neutrální víno vyrobit. Ale pak ho přece nějak musí dostat do Evropy. Australané jsou velmi flexibilní a inovativní. O tom žádná. Vemte si jenom skutečnost, jak dovedně maskují své protinožství, že na první pohled vůbec nic nepoznáte! Že by ale házeli flašky do vody a doufali, že je mořské proudy donesou až k nám, to jsem rovnou zavrhnul. Ostatně, kromě toho že mám "drink responsibly", jsem se vzadu na láhvi dočetl, že víno bylo stočeno v Anglii. Sudy by třeba Golfský proud zvládnul, ale ten je v Atlantiku. Takže nejspíš lodí. 

OK. Víno je asi uhlíkově neutrální, já jim to věřím, ale doprava a láhve asi ne. Po druhé skleničce mě začalo zajímat, co se s tím vínem stane, když proteče mým tělem. Ochytřil jsem se v Googlu a zjistil, že osoba o hmotnosti 70 kg má v sobě cihlu uhlí. U mě se jedná pravděpodobně už o tvárnici. A to by bylo, aby se jí víno cestou mým organismem pečlivě vyhnulo. Když jsem se chystal jít to na toaletu vyzkoumat, zasáhla moje žena. Aby odvedla moji pozornost od uhlíkově neutrálního vína, navrhla, že se podíváme na večerníček pro velká děcka. Copak o to, krimi to vůbec nebyla špatná. Tým vyšetřovatelů vedla přirozeně žena a vypadala i dost neutrálně. Už jsem se začal nořit do děje a zapomínat na uhlík, když tu si hlavní podezřelý objednal v restauraci spaghetti carbonara. Tak jsem dopil a šel raději spát. A přitom to opravdu mohla být celkem pěkná vražda.