21. století prý bude patřit ženám a muži budou hrát podřadnou roli. Je to tím, že ženy jsou dnes v průměru vzdělanější, flexibilnější, ohebnější, mají hezčí nohy a bravurně zvládají multitasking. Máme být rádi nebo ne?
Ženy jsem vždy obdivoval a měl je rád, ale zároveň jsem je tak úplně nechápal. Chlapi jsou mnohem přímočařejší a čitelnější. Ve mně například moje žena čte jak v otevřené knize. Je to přesně jako v tom vtipu: "Miláčku?" "Co je? Je mi zima nebo mám hlad?". Já jsem ovšem, i po více než 30 letech manželství, v chápání mé milé odhadem tak maximálně na 80 procentech. A vím, že dál už se prostě nedostanu, že přede mnou stojí hradba, kterou není v lidských silách přelézt, podhrabat nebo prokopat. Vůbec mně to však nevadí, naopak to považuji za trvalou výzvu, která mě snad nenechá duševně zchátrat.
Takže ještě jednou. Máme být rádi nebo ne? Odpovědět si musí každý sám. Dám vám jenom dva příklady ze současnosti. První se odehrává na nedalekých ostrovech. Chlapi jasně říkají: "Terka, fakt nevíme, odkud to svinstvo může být." Ale ona si pořád vede svou, nenechá si to vysvětlit a málem způsobí třetí světovou. No a teď se ukazuje, že to klidně mohla být i zkažená ryba. To dá rozum, že si rybku mohla dát i kočka, a že morčata jednoduše trefil šlak při pohledu na tu polízanici.
Druhý příklad máme hned za humny. Andělka je zgruntu dobrá žena, o tom žádná. Ale sedí na ní věta: "Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky." Jednoho dne prostě dostala nápad, a aniž by se poradila s nějakým chlapem, pustila se do jeho realizace. Nevím, jestli tím udělala radost ještě někomu jinému než sobě, ale jisté je, že se o tu radost chce se všemi okolo podělit. Jenže my máme svých radostí dost a tak se teď sousedsky škorpíme, místo abychom byli rádi, že po sobě už pár desítek let nestřílíme.
A o MeeToo příště.
