Když byl svět ještě normální, podívala se setřička na porodním sále zkušeně mezi nohy novororozence a pak po hospodském vzkázala, co se vám narodilo.
V posledních letech se nám však rozmohl takový nešvar, který je v příkrém rozporu s právy dítěte a v některých případech může dokonce negativně ovlivnit jeho další psychický rozvoj. Je to přítomnost údajného tatínka na porodním sále.
Nevím, co si pamatujete z vlastního příchodu na svět. Hádám ale, že toho moc nebude, a tak si to stručně připomeňme. Lebedíte si v pohodě v příjemně vyhřáté vodě, cumláte si palec u nohy a nic moc neřešíte. Jsou to v podstatě ty jediné klidné dny v životě. V tom přijde naprostý šok. Voda je najednou fuč a vás to tlačí hlavou dopředu do nějaké roury, která vede bůhvíkam.
Vyjedete ven a vůbec nikoho tam neznáte!
Tak trošku matku, ale i tu jenom zevnitř.
Porodníka neřešme, ten je v práci, stejně jako sestry. Ale pak je tam chlápek, co se tváří jako jeliman a chce se s vámi mermomocí muckat. A je mu přitom úplně jedno, že vy si potřebujete po namáhavé cestě trochu odpočinout, v klidu se umýt a srovnat si myšlenky.
Mezi základní práva dítěte by rozhodně mělo patřit právo nebýt ihned po porodu obtěžován a osaháván někým, u koho navíc vůbec není jisté, že bude jeho jediným tatínkem v životě. Můžete samozřejmě namítnout, že novorozenec toho moc nevidí a nemá z toho všeho rozum. Neřekl bych. Ten křik z jeho hrdla svědčí spíše o opaku.
A v neposlední řadě by se nemělo zapomínat ani na to, že takový výjev na porodním sále a neodbytná vzpomínka na něj může úplně klidně u citlivějšího jedince způsobit celkovou nebo případně selektivní erektilní dysfunkci. Naše babičky moc dobře věděly, proč v jistém okamžiku vyhodily chlapa alespoň za dveře, s tím že přece nemusí za každou cenu vidět úplně všechno.
