Každý druhý majitel mobilního telefonu dnes prý trpí nomofobií, tedy až chorobným strachem z jeho ztráty nebo ze ztráty signálu, z vybití baterie či z představy, že ten "krám" jednoduše nepůjde zapnout.
Takový člověk se ze stresu začíná potit, je podrážděný, někdy až zoufalý a mohou se u něho projevovat pocity úzkosti či nezvladatelné paniky. A v některých případech se může třeba i pozvracet. Dlouhodobá závislost na mobilu často vede k vzájemnému odcizení, ale i k váźným problémům v práci. Nomofobií jsou postiženi hlavně mladí, kteří s mobilem vyrůstali a někdy pro ně představuje celý svět. My, dříve narození, také nejsme zcela imunní, ale v tomto směru jsme na tom přece jenom o něco lépe. Většinou si ještě pamatujeme, že to šlo i bez chytrých founů, a tak si v "krizové" situaci umíme poradit.
Ale zase tak jednoduché to není. Jistě jste si všimli, že okap je od branky poměrně daleko. Pro zahájení komunikace bude tedy nejspíš nutné projevit mnohem více důvtipu, než by se mohlo na první pohled zdát. Možná by to chtělo sehnat si dostatečně dlouhé bidlo. Nebo akrobaticky překonat branku, domluvit se se psem a až potom se pokusit dovolat okapem. Nabízí se také varianta přinést si kus vlastního okapu, protože na ceduli není výslovně uvedeno, na jaký okap je třeba klepat. Pak by ale bylo zřejmě nutné do přineseného okapu pořádně křičet, zatímco do toho domovního by se možná dalo i jen šeptat. A nemusí přece všichni okolo poslouchat, co tak závažného máme na srdci. Za zvážení také stojí, jestli je to fakt tak strašně důležité, že to nepočká, až se potkáme a budeme mít čas si hezky, tak jako dřív, v klidu normálně pokecat.
