Pan Hamáček však zdaleka není sám, kdo spolknul návnadu i s navijákem, jak se říká. Zkuste se podívat pozorně na skupinovou fotografii lídrů naší politické opozice a možná tam ty vlasce zahlédnete.
Na první pohled to vypadá, že na naší politické scéně probíhá lítý boj o křeslo ministra kultury. Jenomže je dost těžké uvěřit tomu, že tak bezvýznamný post ve vládě může být příčinou politické krize. Samozřejmě, že ČSSD nemá solidního experta na tuto oblast. Pavel Dostál byl svého času světlá výjimka. Ale ona ho nemá žádná politická strana u nás, protože na kultuře se točí relativně malé peníze. Těch pár konceptuálních umělců, kteří by si na to křeslo pomýšleli, se zase pohybuje na úzké hraně příčetnosti, takže nikdo příčetný je do něj neposadí. Tady je ale třeba zdůraznit, že zase na druhou stranu nikdo tzv. normální nedokázal nikdy nic pořádného vytvořit.
Je docela legrační sledovat, jak politici a média překvapeně sledují reakce pana premiéra a diví se, jak je najednou takový celý nesvůj a totálně neschopný přinutit pana prezidenta k dodržování Ústavy. Dovedu si živě představit, jak při večerní sklence dobře vychlazeného vína paní Monika povídá: "Teda takhle zkroušeného jsem tě ještě nikdy neviděla. Jak dlouho jsi to trénoval?" "Hele holka, to nebyla žádná sranda. Dokonce mně na to najali i herce a makali jsme od božího rána až do odjezdu do Lán", mohla znít odpověď.
Nejeden predátor se tváří apaticky až ochable, aby ukonejšil svou oběť, než jí bleskurychle skočí po krku. A ČSSD je dobrou obětí. Je to hodně vyčerpané stádo s oslabeným samcem v čele, na jehož místo se derou zastánci útěku z koaliční vlády. Kdyby to tak nakonec dopadlo, přišli by nejspíš na uvolněná místa tzv. odborníci. Logicky i na vnitro.
