Když si dospělí říkají Piráti, jsou v zásadě jenom dvě možnosti. Buď jsou to opravdu piráti se vším všudy nebo jsou jenom infantilní. Pro nás ostatní je špatně obojí. Názorným příkladem je Praha.
Za chvííli to bude rok, co si primátorský řetěz přetáhl přes hlavu Pirát Zdeněk Hřib. Také jste si mysleli, že nikdo horší než paní Krnáčová už v čele Prahy nemůže stát? A ejhle může. Nový primátor zakázal plyšového medvěda v centru, zrušil novoroční ohňostroj, zřídil uhlíkovou komisi se zelenokněžníkem Bursíkem v čele, zvažuje vnitřní zásobování na kolech a elektrických rikšách, pohádal se s Pekingem, nechal vyvěsit duhovou vlajku a pokusil se personálně rozkolísat Pražskou plynárenskou, a.s., toho času zlaté vejce pražské ekonomiky. Mezitím se na Václaváku dál bezstarostně dýluje, motoristé jsou považováni za škodnou, pro kterou je škoda něco stavět, a nedostatek bytů se prý vyřeší kontrolou elektroměrů.
V souvislosti s působením Pirátů na lokální i celostátní politické scéně a jejich "slavných" předchůdců z Věcí veřejných se nabízí otázka, jak je možné, že taková nestandardní uskupení, včetně onemanshow, můžou získat ve volbách tolik hlasů? Je to chyba voličů, jak se nám občas snaží namluvit nějaká ta naše celebrita? Nebo je spíš chyba na straně nabídky? A především pak dvou politických stran, které až neuvěřitelným způsobem promarnily obrovský politický kapitál, jímž svého času disponovaly?
Ano, ODS a ČSSD bezesporu nesou velký díl viny za to, že mnozí z nás vlastně nevíme koho volit, a tak hodíme hlas ve volbách někomu novému, jen abychom se v něm vzápětí skoro jistě zklamali. A co na to ty dvě kdysi dominantní strany? Sem tam silná slova, ale jinak skutek utek. Prostě, "kdybys osla do Paříže vedl, komoň z něho nebude".
