Také u nás máme bioodpad. Nikoho tím nemyslím, chraň bože. To bych si nikdy nedovolil. Mluvím o odpadu ze zahrad, který jednou za čtrnáct dní odveze velký kontejner.
Koupil jsem k tomuto účelu popelnici a nejsem sám. Většinou se nás u kontejneru sejde s tímto vybavením víc a pak se navzájem pozorně sledujeme při vyprazdňování. Není to totiž jen tak.
Nedávno jeden ze sousedů nejprve elegantním pohybem odklopil víko a pak tu svou popelnici nekompromisně srazil na dno kontejneru. Následovala figura zvaná "vzpěrač". Soused mohutně zafuněl, oběma rukama uchopil pevně osu koleček a trhl směrem nahoru. Vlivem hutného obsahu, vzpříčených větví a gravitace však popelnice skončila na boku. Na pořad přišlo několik rychlých úkroků doleva a doprava. Škoda jen, že náš stokilový tanečník v trenýrkách neměl baletní piškoty, ale crocsy.
Z hloučku přihlížejících se nahlas ozvalo: "Už to není vono, co říkáš Franto". Co říkal Franta, tady nemůžu v žádném případě publikovat. Následovala pasáž, kdy jsme s přimhouřením obou očí viděli v kontejneru uměleckou gymnastku se stuhou. Franta vytahoval jednotlivé větve a vrhal je do všech stran. Ve finále popelnici triumfálně překlopil a celé vystoupení ukončil krátkou ukázkou z All Blacks Haka.
Pak přišla moje chvíle. Zvolil jsem stejné zahájeni jako Franta. Ono ve skutečnosti mnoho jiných variant ani není, a tak jsem se hlavně snažil o správný timing, abych u vyprazdňování nepůsobil křečovitě. V momentě, kdy už to vypadalo na grandiózní vítězství ducha nad hmotou, jsem však uklouzl po zbytcích trávy. Nechybělo moc a mohli mě taky zkompostovat.
Vrátil jsem se domů špinavý, s trávou i ve vlasech a žena povídá: "Budeš obědvat nebo seš po jídle?"
