Prodávat něco, co nemám?

Pamatuji si na dobu, kdy Student Agency vstoupila na trh s projektem žlutých autobusů. Dokonce si vzpomínám i na svou první jízdu, kdy ještě byla sedadla v přední části autobusů dražší, ale také širší a komfortnější. A pamatuji si, že jsem byla mile překvapena pravdivostí všeho, co SA svým klientům sdělovaly.

Skvělý tah na branku, myslím, že dlouho se jim tento přístup velmi dobře dařil. V poslední době se mi ale už dvakrát stalo, že jsem si sice koupila jízdenku Student Agency, ale do Brna jsem jela autobusem konkurenční společnosti. Něco je špatně. Připadá mi divné prodávat něco, co vlastně nemám.

Nejde mi ani tak o to, že u konkurence nemáte wi-fi, nápoj, toaletu… Může totiž být mnohem hůř. Má poslední jízda zakoupená u SA byla opět s konkurenční společností – a místo autobusu přijel minibus, který měl navíc podle mě svá nejlepší léta už nějaký ten pátek za sebou. Celá cesta byla stresující, hlučná a řidič jel jako o závod, až jsem si občas říkala, jestli vůbec ve zdraví dorazíme do cíle.

Co mi vadí nejvíc? Prodejce jízdenky mě ani neupozornil, že vlastní autobusy Student Agency už jsou obsazené a že mi prodává jízdenku konkurence. Myslím, že pokud chce být firma profesionální, měla by si více vážit svých klientů. A nedávat jim matoucí – či ještě hůře žádné – informace.