Pomoc ostatním...

Jsem ráda, že se lidé mají stále rádi. Drží při sobě a dokáží si pomoci. Před týdnem nám kolegyně poslala email, ve kterém psala:

„ Ahoj všichni,
obracím se na vás tentokrát nepracovně ve věci možnosti pomoci uprchlickým rodinám v nouzi.
Organizujeme výpravu do Bapska (Chorvatsko-srbská hranice), kam se poveze materiální pomoc a zároveň bude výprava zůstávat o víkendu na pomoc na místě.
Pokud máte cokoliv z níže uvedeného seznamu a již nepotřebujete nebo jste schopni zajistit, můžete donést/dovézt v pátek ráno do AZka (vyzvedne auto kolem 12 hodiny)…“

Druhý den, když jsem přišla do práce, část našeho open space byla zaplavena věcmi od kolegů a kolegyň: deky, spacáky, teplé oblečení, ale i trvanlivé potraviny. Já jsem také přivezla několik pytlů oblečení a obuvi pro děti, plyšáky. Byla jsem upřímně dojatá. Nikdy se v práci nebavíme o politice nebo jiných záležitostech tohoto typu. Větší část v TLC jsou maminky a to, že některé děti mrznou zimou, nám není lhostejné.

Kolegyně naložily auto až po střechu a vypravily se s pomocí za rodinami uprchlíků.
Když se vrátily, plakaly. Viděly ztracené děti, staré a nemocné lidi, invalidy i novorozence, tisíce lidí ležících na betonu a čekajících na zázrak…