Totální frustrace

Díky mateřství se u mne se obrovsky rozšířila škála pocitů. Na jejím prosluněném konci se opájím nekritickým zbožňováním, rozplýváním a nezměrnou, samozřejmě neoprávněnou, hrdostí, abych se za pikosekundu ponořila do temných vod pocitu vlastní neschopnosti, bezmoci a frustrace. Zkrátka nešťastník stižený maniodepresivní psychózou je proti mně vyrovnaný kliďas.

Podrobnou a trpělivou analýzou situace jsem dospěla k závěru, že za všechny temně negastivistické stavy si můžu sama. Konkrétně za to můžou nesplnitelná očekávání, kterých se neustále dopouštím. Jakože například: až bude odpoledne spinkat, vytřu podlahu (případně dodělám ten překlad nebo si vyřídím maily). Po tomto předsevzetí vypadá naše odpoledne následovně. Ve čtyři hodiny odpoledne je výsledkem mé dvouhodinové uspávací aktivity nabuzený chlapec, který vypadá, že si šlehl kofein přímo do žíly a samozřejmě ani očka nezahmouřil. A já nemám z podlahy vytřený ani centimetr čtvereční, (z překladu ani čárku a na ty maily neodpovím už nikdy), zato mám zlostí zuby uskřípané až k dásním. Jindy se zase chystám, že se s kámoškou sejdem ve čtyři v kavárně a drobeček usne v jednu a spinká do pěti tak klidně, že mu v pravidelných intervalech přikládám k ústům zrcátko, abych zjistila, jestli dýchá.

Nedávno jsem udělala další zásadní chybu. Půjdu s bobkem a jeho plastovou motorkou nakoupit, naplánovala jsem si. Vzhledem k tomu, že obchod je od našeho bytu vzdálený asi 300m, zdál se mi tento plán vcelku snadno proveditelný. A tak jsem, naprosto psychicky nepřipravená na to, co bude následovat, vyrazila. Již poté, co jsem vyšla ze dveří, jsem poznala hloubku svého omylu. Jízda po chodníku pro dítko totiž zřejmě není dostatečně cool a tak drahoušek zahájil motokrosový trénink přejížděním patníku mezi právě dotyčným nudným chodníkem a vzrušující trávou. Po dvaceti minutách, kdy jsme se popelili na jednom místě, naznal, že trávy již zvalchoval dost a, ignorujíc moji navigaci, rozhodl se zajet ke každému vchodu, který máme po cestě, aby tam mohl hlasitě obdivovat schránky. Jakmile potom došel k závěru, že mě zmučil dostatečně, rozjel se finální rovinkou do cíle, kupodivu tentokráte správným směrem. Užuž jsem si myslela, že mám vyhráno, když se najednou zastavil, začal se kochat a procvičovat celou svou aktuální slovní zásobu. Musel mi sdělit, že vidí sluníčko, mraky, vránu, letadlo, strom, kluka, mimi, kočárek, auto…v některých chvílích planu nadšením nad šířkou slovníku mého drahouška. Svůj slovní průjem miláček ukončil výkřikem: „baba, baba,“ adresovaným přicházející paní. Někdy se bojím, že nás některá z nich přetáhne holí.   

O třičtvrtě hodiny a několik mých předčasně zešedivělých vlasů později jsme dorazili před vchod obchodu, kde přece nemůžeme použít nájezdovou rovinku, a tak bobek pokračoval v motokrosovém tréninku tak, že se i s motorkou snažil vyskákat po schodech. Tuto aktivitu jsem mu úspěšně rozmluvila a po jeho pětiminutovém představení, které se skládalo z breakdance na zádech na zemi a na můj vkus poněkud hlasitého a nepříliš melodického doprovodu, jsme se dostali dovnitř. Hned jak jsem malému zacpala pusu rohlíkem, proběhl nákup bez komplikací. Cesta zpět již byla pohodová. Prcek se evidentně cestou do obchodu unavil, takže mi rozkázal, že ho domů donesu. Poslušna pokynu, vzala jsem do jedné ruky jeho a do druhé motorku, na zádech desetikilový batoh s nákupem. V tu chvíli se děťátko rozhodlo, že přišel správný čas sundat si rukavičku a marně hledal moji třetí ruku. Sdělila jsem mu, že tohle už fakt ne, otroka si ze mě dělat nebude a tu rukavičku bude muset nést sám. V tu chvíli bych přísahala, že se na mě pousmál až pohrdavě, a rukavičku si odložil na kšilt mojí čepice.  

Domů jsem se doplazila zchvácenější než Šemík u Neumětel, ale ještě horší byl tíživý pocit porážky a vlastní neschopnosti. Neschopnosti udělat tak banální věc, jako je zajištění proviantu, bez toho, že bych na to vyčerpala svůj týdenní příděl fyzických a mentálních sil.

Za několik dní jsem se z brutálního zážitku otřepala a hlavně poučila. Už nic neočekávám. Že bude malý spinkat, že se včas vzbudí, že se v klidu najím, že nakoupím vánoční dárky. A tak můžu být jen příjemně překvapena.