Summit G8 v Dauville a jaderná energetika

Vrcholní představitelé sedmi nejvyspělejších zemí světa a Ruska na setkání ve francouzském Dauville diskutovali otázku zpřísnění bezpečnostních standardů jaderných elektráren.

Jaderné energetice věnoval pozornost zejména francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Je to zcela pochopitelné, protože Francie vyrábí z jádra více než 3/4 elektřiny. Sarkozy uvedl, že dle názoru Francie neexistuje k jaderné energii alternativa. Zdůraznil však, že pro jádro je primárním kritériem bezpečnost a nikoliv cena. Jinými slovy, Francie i po havárii v japonské Fukušimě stále počítá s výstavbou dalších jaderných bloků, ovšem nehodlá přistupovat na kompromisy z důvodu ekonomiky projektů.
Účastníci summitu blíže nespecifikovali, jak by mělo být dosaženo výše zmiňovaného zpřísnění bezpečnostních požadavků. Jednou z variant je výrazné přepracování Úmluvy o jaderné bezpečnosti, jednoho z klíčových dokumentů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Premiér Naoto Kan oznámil, že Japonsko příští rok uspořádá ve spolupráci s MAAE mezinárodní konferenci, na které by mělo proběhnout podrobné vyhodnocení zkušeností získaných z odstraňování následků jaderné havárie v elektrárně Fukušima Daiichi.
Německá kancléřka Angela Merkelová vyjádřila spokojenost se zdůrazněním jaderné bezpečnosti v závěrečném komuniké, nicméně zůstává faktem, že Německo se rozhodlo jaderný program ukončit. Časový horizont odstoupení od jádra bude ještě diskutován vládou a následně parlamentem. V německém tisku se asi nejčastěji objevuje termín 2020-2022.
Představitelé ruské jaderné energetiky přítomní v zákulisí summitu podpořili stanovisko, že bezpečnostní standardy pro jaderné elektrárny by měly být mezinárodně platné, povinné a vymahatelné v rámci mezinárodního práva.
Tolik tedy rétorická shoda vrcholných politiků G8. Ovšem šedivá je politická teorie, zelený je strom života. Cesta k naplnění záměrů bude nepochybně velmi dlouhá a komplikovaná. Můžeme začít s jednoduchou otázkou, zda standardy jaderné bezpečnosti budou platit pouze pro budoucí (připravované) bloky nebo pro všechny již provozované bloky.
Budeme-li pro zjednodušení uvažovat pouze rámec Evropské unie, tak první varianta omezené aplikace pouze na nové bloky by reálně vykazovala velmi malý „bezpečnostní přínos“, protože výstavba jaderných elektráren je už nyní značně komplikovaná a bude se pohybovat v jednotkách, zatímco počet provozovaných bloků činí 143, tj. téměř třetinu všech na světě.
Druhá varianta široké aplikace na všechny provozované bloky zase implikuje závěr, že by zřejmě mělo docházet k povinnému odstavování zařízení nesplňujících standardy. Definování příliš „měkkých“ standardů znamenající zachování provozu všech aktuálně provozovaných reaktorů by bylo nepochybně předmětem ostré kritiky profesionálních bojovníků proti jádru a médií...
Lze předpokládat, že už při louskání tohoto prvního společného „jaderného ořechu“ se státy Evropské unie řádně rozhádají, o globálním rámci možné dohody se neodvažuji ani spekulovat.
Rovněž tak je faktem, že Evropa už dávno není pupkem světa jaderné energetiky. Podle informací WNA Čína v současné době staví 27 jaderných bloků s celkovým instalovaným výkonem 30 GW a plánuje dalších 50, Rusko staví 10 bloků (9 GW) a plánuje 14, Indie staví 5 bloků (3,9 GW) a plánuje 18. Jižní Korea staví 5 bloků (5,8 GW) a plánuje 6.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý