Podpora zelené energetiky ve Velké Británii

Britská vláda schválila finanční podporu osmi klíčovým projektům na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů – ve formě “Contract for Difference”.

Britové začínají naplňovat ambiciózní národní cíle v oblasti „nízkouhlíkové energetiky“, které v loňském roce formulovali v  „energetickém zákoně“ a následně začlenili do vládního programu reformy trhu s elektřinou. Součástí této širší strategie je m.j. dosažení podílu výroby 30% elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE) v roce 2020. O rozsahu programu svědčí i skutečnost, že od roku 2010 bylo do elektroenergetické infrastruktury investováno 45 miliard GBP, většina do OZE.

Čtenářům zajímajícím se o energetiku je pojem „Contract for difference“ (CfD) bezpochyby velmi dobře znám. Ostatní pouze velice stručně uvedu do problematiky vysvětlením, že CfD je v podstatě dohoda investora elektrárny s vládou o výkupní ceně elektřiny v určité výši a po určitou stanovenou dobu. Pokud tržní cena elektřiny v průběhu platnosti CfD bude nižší než dohodnutá cena, tak rozdíl bude investorovi doplácen ze státního rozpočtu. V opačném případě bude naopak investor doplácet rozdíl cen vládě. Toto finanční schéma je do elektroenergetiky a obchodování s elektřinou zaváděno jako nástroj pro snížení finančních rizik investorů při výstavbě nových nízkoemisních zdrojů. Pro britský trh totiž rovněž platí závěr finančních analytiků, který formulovali pro trh s elektřinou v kontinentální Evropě. To jest, že se v současné době ekonomicky nevyplatí stavět žádný zdroj čistě na tržní bázi, tj. bez nějaké formy státní podpory. Tento obecný závěr samozřejmě platí i pro OZE. A právě CfD je forma, jak podpořit výstavbu nových zdrojů, protože bez nich samozřejmě zase nelze splnit ambiciózní cíle z pohledu snižování emisí skleníkových plynů.

Navrhovaný britský program by měl zajistit vybudování zdrojů s instalovaným výkonem 4 500 MW, což odpovídá 4% souhrnného instalovaného výkonu. Jednotlivé CfD jsou konstruovány na dobu platnosti 15 let. Podle propočtů vlády by měly přinést 12 miliard GBP pro soukromé investory do sektoru OZE a zajistit 8 500 pracovních míst, avšak na druhé straně by měly zapříčinit zvýšení průměrných cen elektřiny pro domácnosti v roce 2020 o 2%.

Program zahrnuje 5 projektů mořských (offshore) větrných elektráren (VtE) a 3 projekty na využití biomasy. Konkrétně se jedná o následující projekty:

Offshore VtE

• výstavba elektrárny Hornsea 1, 1200 MW (North Sea - Yorkshire)
• výstavba elektrárny Beatrice, 664 MW (Outer Moray Firth - Skotsko)
• výstavba elektrárny Dudgeon, 402 MW (Norfolk)
• zvýšení výkonu elektrárny Walney, 660 MW (Irish Sea - Cumbria)
• zvýšení výkonu elektrárny Burbo Bank, 258 MW (Liverpool Bay)

Biomasa

• spoluspalování biomasy v největší britské uhelné elektrárně Drax (North Yorkshire)
• spoluspalování biomasy v uhelné elektrárně Lynemouth (Northumberland)
• výstavba kogenerační elektrárny Teesside (Middlesborough)

Pokud se týká parametrů CfD, tak na serveru britské vlády byly publikovány následující údaje pro období 2014-2016: 155 GBP/MWh pro offshore VtE, 125 GBP/MWh pro kogeneraci na bázi biomasy a 105 GBP/MWh pro spoluspalování biomasy.

V souvislosti s CfD pro britské OZE pro zajímavost uvádím, že v prosinci loňského roku zahájila Evropská komise vyšetřování dohody britské vlády s francouzskou energetickou společností EDF o podpoře výstavby a provozu dvou bloků nové jaderné elektrárny Hinkley Point C v lokalitě Somerset. Tato dohoda byla rovněž konstruována formou CfD ve výši 89,5 resp. 92,5 GBP/MWh po dobu 35 let. V souvislosti s CfD pro Hinkley se v environmentálních kruzích často objevovala argumentace, že dohodnutá cena je „nesmyslně vysoká“, jelikož se pohybuje zhruba na dvojnásobku aktuální tržní ceny na britském trhu, což svědčí o naprosté nekonkurenceschopnosti jaderné elektřiny. Se zájmem očekávám reakci stejných autorů na dohodnuté podmínky např. pro offshore VtE. Nejedná se v tomto případě už o „perverzní cenu“?

Cena samozřejmě není perverzní ani nesmyslná, nýbrž je výsledkem kalkulací jak potenciálních investorů OZE na straně jedné, tak i britské vlády na straně druhé. Nastavenou cenovou hladinu CfD pro OZE v úrovni násobků aktuální tržní ceny je vhodné zvláště zdůraznit, protože při čtení některých environmentálních webů čtenář nabyde dojmu, že se už už nacházíme v období, kdy OZE ekonomicky převálcují i ty nejlevnější jaderné a uhelné zdroje, protože „vítr fouká a slunce svítí zadarmo“. Za tímto poněkud infantilním zjednodušením směřovaným na laické a humanitně vzdělané čtenáře pak obvykle následuje dovětek, že teď ale ještě potřebujeme pár let tu či ono zadotovat, prolobovat, nařídit, upravit a případně něco jiného co nejdříve zakázat. Nicméně ponechávám na čtenářích, zda se správci daní britských poplatníků řídili reálnými technickými a ekonomickými daty a relevantními prognózami nebo zda skočili na špek domácí OZE lobby.

Z technického pohledu si nelze odpustit závěrečnou poznámku odvolávající se instalovaný výkon nových „zelených“ zdrojů ve výši 4% celkového výkonu britských elektráren, od nějž se odvíjí předpokládaná roční výroba ve výši 15 TWh. Z tohoto údaje je zřejmé, že CfD pro OZE může Britům částečně pomoci z hlediska snižování emisí skleníkových plynů, ale zásadního průlomu budou moci docílit až v případě schválení CfD pro plánované jaderné projekty. To je mimochodem další velmi zajímavé téma, ovšem na samostatný článek.

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý