Perspektivy české energetiky ve zprávě Nezávislé energetické komise

Na internetových stránkách České společnosti pro energetiku byla zveřejněna doporučení Nezávislé energetické komise II ke Státní energetické koncepci.

Nezávislá energetická komise II (NEK II) pod vedením předsedy Učené společnosti České republiky Václava Pačese a předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové zpracovala na přání ministra průmyslu a obchodu Antonína Kuby zprávu (zde), ve které ze svého expertního pohledu popsala stávající stav jednotlivých segmentů české energetiky a posoudila možnosti jejich dalšího vývoje, a to se zaměřením na rozpracovaný návrh Státní energetické koncepce (SEK).
Vzhledem k občasným nepřesným mediálním interpretacím je vhodné zdůraznit, že uvedená komise nezpracovávala státní energetickou koncepci. Tento úkol je plně v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Zpráva představuje určitý nezávislý vnější pohled na českou energetiku a sumarizuje doporučení, témata a souvislosti, které by měly být zpracovány v oficiální SEK.
Už po prvním nahlédnutí a seznámení se stylem argumentace a jazykem zprávy je zřejmé, že se nejedná o zcela standardní technický či úřednický dokument. Sami autoři v úvodu prezentují, že se jedná o podklad pro další osvětu energetické a především neenergetické veřejnosti a dialog v rámci politické scény a státní správy a zdůrazňují, že NEK II je otevřena diskuzi prezentovaných názorů širokou odbornou i laickou veřejností.
Využívám tedy tuto nabídku a dovolím si upozornit čtenáře na několik fragmentů z řady doporučení a závěrů zprávy, podotýkám ve své osobní interpretaci a s osobně preferovaným výběrem informací zohledňujícím moje profesní zaměření na elektroenergetiku a zvláště jadernou energetiku:
Komise doporučuje směřovat českou energetiku k rozvoji vyváženého zdrojového mixu v širokém spektru dostupných technologií, a to formou přiměřenou klimatickým a geologickým podmínkám ČR.
Z pohledu energetické bezpečnosti je doporučováno „sledovat energetickou odolnost státu“ a pro každou komoditu zajistit možné náhradní řešení v případě výpadku dodávek tak, aby alespoň v úsporném režimu zůstaly zachovány základní životní a ekonomické funkce státu.
Pro jednotlivé segmenty energetiky můžeme ve zprávě nalézt následující doporučení:
Jaderná energetika
Neopouštět jadernou energetiku, dále ji provozovat, modernizovat a rozvíjet. Vzhledem k zmiňovaným klimatickým a geologickým podmínkám ČR (především z pohledu výstavby velkých výrobních kapacit OZE) a společenskému požadavku na snižování podílu uhlí na výrobě elektřiny komise navrhuje dostavit 3. a 4. blok jaderné elektrárny Temelín, prodloužit životnost stávajících čtyř bloků a případně vybudovat 5. blok v Dukovanech. V souvislosti s jadernými zdroji je rovněž doporučováno využívání tepla pro vytápění přilehlých aglomerací. V případě realizace výstavby nových jaderných zdrojů by mohl podíl jádra na výrobě elektřiny za určitých okolností přesáhnout hodnotu 50%, což by reprezentovalo nahrazení významné části uhelných zdrojů.
V delším časovém horizontu komise dokonce doporučuje prozkoumat a případně i připravit lokality pro budoucí další jaderné elektrárny, což je dle mého osobního názoru v rámci stávajících legislativních procedur téměř neuskutečnitelný úkol. Zpráva zmiňuje, že ČR disponuje domácími zásobami uranu, nicméně obohacování a výroba paliva pro jaderné elektrárny budou i v budoucnu pravděpodobně zajišťovány v zahraničí. Rovněž byla zdůrazněna důležitost přípravy výstavby trvalého úložiště jaderného odpadu.
Uhlí a uhelná energetika
K uhlí přistupovat jako cenné domácí surovině, u níž je nutné maximalizovat účinnost a efektivnost zpracování. Od kondenzační výroby elektřiny přecházet ke kogenerační výrobě s vysokou účinností. Zároveň bylo doporučeno udržet schopnost těžby, včetně odpovídajících technologií a know-how.
K problematice těžebních limitů se komise jednoznačně nevyjádřila a doporučuje její komplexní posouzení, včetně vyhodnocení zdravotních rizik těžby pro obyvatelstvo. Komise považuje problém těžebních limitů především za legislativní, přičemž stávající legislativní nástroje (tj. poplatky za těžbu, emisní povolenky a jejich cena, horní zákon a licencování nových zdrojů) dle jejího názoru nejsou schopny jednoznačně „determinovat politiku užívání uhlí“. Čtenáře v tomto případě raději odkazuji na příslušné zdůvodnění přímo v textu zprávy (str. 18/65).
Obnovitelné zdroje (OZE)
V rámci společné politiky EU splnit závazek ČR a zajistit v roce 2020 výrobu 13 % energie z OZE. Vzhledem k výši stanoveného cíle nelze reálně předpokládat jeho splnění bez plošné ekonomické podpory, která by však měla být nízká, flexibilní a postupně utlumována, přičemž i segment OZE musí směřovat k tržním mechanismům a vzájemné konkurenci různých zdrojů a technologií. Komise se přiklání k implementaci OZE především v decentralizovaných infrastrukturách, kde by mohly napomoci modernímu energetickému hospodářství obyvatelstva a komunit. Stát by měl v rámci energetické politiky zajistit rovnováhu mezi centrálními a lokální systémy výroby energie.
Teplárenství
Budovat vícepalivové systémy, využívající zejména dvě hlavní primární suroviny: uhlí a zemní plyn. Zajistit možnosti záměny primárních surovin s možností doplnění systému o biomasu nebo komunální odpad. Budovat menší zařízení na obecní nebo regionální úrovni, umožnit výstavbu nebo rekonstrukci moderních závodních energetik včetně využití OZE. Budovat kogenerační zařízení všude tam, kde je to možné, nepodporovat pouze kondenzační výroby nebo blokové výtopny.
Energetické sítě
Rozvíjet energetické soustavy a jejich řízení tak, aby je bylo možné integrovat do technických struktur Evropy nebo sousedních zemí takovým způsobem, aby je v případě nestandardních situací bylo možné provozovat samostatně a nezávisle. V souvislosti s předpokládaným stále intenzivnějším využíváním decentralizovaných zdrojů a poklesem ceny řídících a měřících systémů rozvíjet využívání inteligentních sítí. Žádoucí je intenzivní zapojení českého výzkumu a vývoje do mezinárodní spolupráce v této oblasti. Pro efektivní využití inteligentních sítí je důležitý rozvoj právního prostředí, které umožní řízené odstavování a spouštění zdrojů a spotřebičů zapojených v rámci inteligentních sítí.
Jako zajímavý námět k zamyšlení lze bezesporu hodnotit návrh na uzavření mezinárodní dohody České republiky s Německem a Rakouskem na trojstranné implementaci obnovitelných zdrojů do elektroenergetických systémů, do níž by Německo vložilo především zdroje větrné, Rakousko zdroje vodní a přečerpací a Česká republika mezinárodní propojení a regulaci. Toto řešení by mohlo přinést ČR vyšší podíl OZE než stanovených 13,5%, a to s výrazně menšími investicemi i menší ekologickou a krajinnou zátěží.
Co říci závěrem?
Jak jsem uvedl výše, vzhledem k rozsahu článku na blogu jsem z odkazované zprávy vybral pouze střípky dle osobní preference. Rozsah zprávy sice činí 65 stran, nicméně ve srovnání s jinými dokumenty z oblasti energetiky či státní energetické koncepce je psána srozumitelnou a čtivou formou. Čtenářům, včetně neprofesionálů zajímajících se o problematiku energetiky a jejími souvislostmi s ekologií, ochranou životního prostředí, ekonomikou a politikou, ji lze rozhodně doporučit. A v neposlední řadě je vhodné poděkovat autorům zprávy za odvedenou práci.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý