„Der erste Tag“ přichází aneb na hrubý pytel hrubá záplata

Lieber Karl, píšu ti pln smutku a obav o život svůj a život celé naší rodiny. Situace je opravdu vážná. Představ si, ve veřejnoprávní televizi ORF už o tom nedávno a „nenápadně“ vysílali film.

Prý je to jenom „umělecky ztvárněná“ fikce! Povídali, že mu hráli. Dobře vím, co bude. Chtěli nás předem instruovat, jak přežít. Mein Gott! Jak tohle všechno skončí, co za strádání nás ještě čeká?

Přitom to všechno bylo tak krásné. Kdysi, dávno, za Rakouska-Uherska a Františka Josefa I. Tehdy to byli takoví pracovití dělníci, kočí a zedníci. A jejich ženy, holky krev a mlíko. Skvělé služebné, posluhovačky a kuchařky. Ještě dodnes si vzpomínám na historky dědečka o našem pradědečkovi, které mu pradědeček k stáru vyprávěl, než ho přemohla stařecká demence. Jak se rychle a názorně učil česky, v komůrce v podkroví se služebnou Květou, a prababička Emma o patro níž nic nevěděla! Pradědeček, ten šprýmař, jí říkal „Blumenmädchen“ Mein Gott! Pradědeček, to byl teda Prachtkerl!

Pak se to všechno nějak zvrtlo. Přišla první světová válka, František Josef I. umřel a na trůn nastoupil ten slaboch Karel I. Ach ti zatrolení Češi, jak toho uměli využít proti nám! V říjnu 1918 si založili svůj vlastní stát! Vrchol drzosti, jak říkal děda „Das ist der Gipfel der Frechheit“! A v prosinci 1918 se z Ameriky vrátil ten zákeřný rozvraceč, co z povzdálí tahal za nitky proti Rakousku, Tomáš Garrigue Masaryk se jmenoval. A od té doby nám dělají jenom samé naschvály. Vím to, jsou poťouchlí a zákeřní, stejně jako ten jejich Schweik, je to jejich národní sport.

Korunu tomu nasadili po druhé světové válce, když se natruc dali k Rusům. Vím to taky dobře, udělali to naschvál, aby nás naštvali. Když vy na západ, tak my na východ! No, co bys tomu řekl?

Karl, vychrlil jsem to na tebe všechno najednou. Promiň, jsem opravdu velmi rozrušený. Už jsem se zmiňoval o tom filmu? Jmenoval se „Der erste Tag“ Ano, už je to tak. V Česku brzo vybuchne atomová bomba. Teda přesně to má být atomová elektrárna, ale to je úplně jedno. My v Rakousku dobře víme, že atomová elektrárna je zakuklená atomová bomba pouze trapně převlečená za elektrárnu. Říkal to i Jörg Haider, dej mu Bůh věčný odpočinek!

Je to opravdu děsivé. Přes hranice se povalí na naše krásné rozkvetlé horské louky smrtící radioaktivní oblak. Naše stračeny v Horních Rakousích budou kapat po tisících, všechno bude radioaktivní a bude nás to pomalu zabíjet!

Víš, Karl, vím dobře, že vy v Bavorsku ty atomové elektrárny máte taky. Ale to je jiná! Oba to dobře známe: „Ordnung muss sein, Ohne Ordnung ist Chaos, Ohne Ordnung ist alles nichts, Ordnung ist das halbe Leben“!. Jenom těch přísloví na slovo pořádek, co naše mateřština má! Ale ti Češi! Mein Gott! Die Katastrophe!

Dobře vím, že německé elektrony v elektřině tekoucí z německých atomových elektráren jsou kvalitnější než ty české, mnohem čistější a kulatější, a navíc neroznáší v drátech radioaktivní kontaminaci jako ty české. Však víš. Erste Klasse! Ale ti Češi! Mein Gott! Die Katastrophe!

Karl, ty to nevidíš, slzy mi tečou po tváři. Možná je to můj poslední dopis. Posílám ti tedy svoji nejoblíbenější knihu. Je to „Učebnice fyziky pro pokročilé aneb jak mi fyzika pomáhá nevěřit pitomostem“. Víš dobře, jaký jsem. Rakušan jako poleno, fyzik tělem i duší. Není večera, abych si nestřihnul nějaké ty fyzikální výpočty pro „vyšší ligu“.

Musím končit. Je mi nějak blbě.
Karl, co když to už bouchlo a oni to zatajili?

Mein Gott!

Dein
Willi Prochazka,
Vídeň

Text dopisu pro blog.iDNES zaznamenal:

Petr Nejedlý