Adrenalinová „bojovka“ v jaderné elektrárně?

Dobrodruzi z Greenpeace si ve Francii zahráli ruskou ruletu s bezpečnostními složkami.

V pondělí 5. prosince informovaly světové agentury o koordinovaných akcích několika skupin aktivistů Greenpeace, cílených na proniknutí do areálů jaderných elektráren ve Francii. V médiích byl nejčastěji zmiňován incident v elektrárně Nogent-sur-Seine, nacházející se přibližně 95 kilometrů jihovýchodně od Paříže, kde se skupině devíti aktivistů podařilo proniknout do areálu elektrárny, přičemž dva z nich se vyhnuli zadržení, dokonce vyšplhali na budovu kontejnmentu, odkud standardně vyvěsili transparent pro média.
Českými sdělovacími prostředky zpráva pouze probleskla bez dalších podrobností, takže obyčejný mediální konzument mohl nabýt dojmu, že ostraha jaderných elektráren ve Francii se více než výkonu služby věnuje popíjení Beaujolais nouveau, obecně se nachází v totálním rozkladu, a že po areálu elektráren mohou někdy v budoucnu pobíhat místo aktivistů Greenpeace třeba stoupenci Al-Káidy, kteří vyhodí do povětří klíčové součásti technologie, čímž následně způsobí fatální jadernou havárii.
Nahlédneme-li na výše popsaný incident výhradně z technického úhlu pohledu, můžeme konstatovat, že vniknutí na střechu budovy kontejnmentu je z hlediska zachování integrity primárního okruhu a obecně jaderné bezpečnosti nerelevantní, ačkoliv uvnitř kontejnmentu je instalována klíčová jaderná technologie, včetně reaktoru a bezpečnostních systémů. Neznám přesné technické parametry kontejnmentu elektrárny Nogent, nicméně pro bližší představu čtenářů mohu uvést, že tloušťka stěny kontejnmentu elektrárny Temelín činí 120 cm a kulového vrchlíku 110 cm speciálního betonu, nota bene s vnitřní výstelkou o tloušťce 8 mm z nerezové oceli, navíc větší část budovy kontejnmentu je z vnějšku napřímo nepřístupná, protože se nachází uvnitř budovy reaktorovny. Kontejnment je seismicky odolný a dimenzován m.j. na tlakovou vlnu výbuchu a pád velkého letadla. Dovolím si tvrdit, že v případě obdobně stavebně provedených kontejnmentů by teroristům nepomohl ani pytel výbušnin. Je ostatně možné, že právě i tento čistě technický aspekt měl určitý vliv na další vývoj událostí.
Ovšem jednostranný technický pohled není v tomto případě na místě. Ve střeženém prostoru jaderné elektrárny se po určitou dobu volně pohybovala větší skupina osob, které překonaly ochranný perimetr, což je závažné porušení fyzické ochrany objektu. Podle informací agentury AFP se k této skutečnosti vyjádřil na tiskové konferenci Dominique Miniere, šéf jaderného programu EdF, následovně: „Okamžitě jsme viděli, že nebyli ozbrojeni... Jakmile ti lidé pronikli dovnitř, byli odhaleni a sledováni, a pokud jednáte s lidmi s mírumilovnými úmysly, musíte zakročit s rozvahou“.
Jinými slovy ochranka elektrárny s policií nevyhodnotily situaci jako bezprostřední ohrožení bezpečnosti, rozhodly se tedy nezasahovat proti „narušitelům“ silou a nechaly dva šplhající „aktivisty horolezce“ dokončit výstup na střechu budovy kontejnmentu a rozvinout transparent. Starší čtenáři blíže seznámení s vyhrocenými vztahy francouzských silových složek a Greenpeace v osmdesátých letech minulého století, mezi něž se ostatně řadí i autor článku, budou zřejmě motivaci k tomuto rozhodnutí snáze chápat.
Plánovači operace v pařížské centrále Greenpeace se zřejmě domnívali, že akce nemůže mít chybu. Buď nebude zásah ochranky a policie dostatečně rychlý a důrazný a bude tedy možné veřejně pranýřovat nedostatky fyzické ochrany jaderných elektráren, což je v době všudypřítomného terorismu skutečnost pro provozovatele bezpochyby velmi nepříjemná a navíc „mediálně výživná“. Nebo naopak bude zásah zbrklý či nepřiměřeně tvrdý a bude možné na mediálním trhu vhodně uplatnit fotografie či videa policejní zvůle, což je mediálně ještě výživnější. Zpětně můžeme konstatovat, že se uplatnil scénář první.
Jenom mě zajímá, zda se autoři tohoto šíleného nápadu na uspořádání předmikulášské adrenalinové „bojovky“ v reálném prostředí alespoň na okamžik zamysleli nad krajní variantou druhého scénáře, tj. že v informačních tocích mezi ochrankou elektrárny, policií a případně dalšími blíže nespecifikovanými bezpečnostními složkami převáží řekněme nikoliv „blahosklonně umírněné“ nýbrž „striktně antiteroristicko-policejní“ hodnocení vzniklé situace a potenciálních rizik, a oni po skončení „mise“ místo bouchání šampaňského pojedou oznámit rodičům, že jejich syn byl po násilném vstupu do střeženého prostoru a následném pokusu o průnik do klíčového objektu provozované jaderné elektrárny „eliminován“ při ostrém zásahu speciálního protiteroristického komanda francouzské policie.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý