Za poslední dny se vyrojila spousta článků, ve kterých se objevuje otázka, jak to, že komunisté získávají pomalu ale jistě, vliv v této společnosti?
Celé mi to připadá jako upřímný pláč, ale na špatném hrobě. Letos uplyne dvacet let, od tzv. " sametové revoluce", a stále, i po dvaceti letech hledáme způsob, jak omezit jejich vliv na společnost. Od čáry za minulostí, až po zrušení té jejich partaje. Do dneška se nedistancovali od svých zločineckých praktik, a do dneška tady nebyla politická vůle tento stav změnit. Nedivme se, že jsme tam, kde jsme!
Po revoluci lidé čekali změnu, a s ní, že postupně zmizí komunisté a jejich vliv na společnost. V té porevoluční euforii lidé doufali, že jim to sebere vítr z plachet. Bohužel, dnes po dvaceti letech se ukazuje, jak naivní to byla představa. Lidé věřili, že transformací ekonomiky, se vše vyřeší, jak bylo slibováno. Místo toho přišlo první rozčarování, s nepovedenou kupónovou privatizací. Jako vždy, vydělalo na to jenom několik málo jedinců, a to ti, kteří měli vazby a informace o privatizovaných firmách. Do toho přišla úplná likvidace tisíců podniků, které byly bezostyšně rozkradeny a vytunelovány. Krachy bank,a různých fondů, nepřidaly na náladě okradených a podvedených lidí. To byl teprve začátek. S každou špatnou zprávou o stavu naší společnosti, si komunisté začali uvědomovat, že vlastně z toho vyvázli téměř se zdravou kůží.
To nejhorší teprve mělo přijít. Do vlády, senátu a parlamentu se natáhli lidé, kterým nešlo o žádné veliké změny, ale o moc! Politická scéna se roztříštila, a začal skutečný boj o moc, bez ohledu na lidi. Jak se říká! Když se dva perou třetí se směje! Ten třetí vzadu, to jsou ti komunisté, kteří si po dvaceti letech brousí zuby na moc!
Právě ta politická rozhádanost a nesnášenlivost, a s tím spojená spousta chyb, které se zákonitě vrší. Z celé té politické špíny už jsou lidé otrávení. Sami totiž nejlépe vidí, že o ně jde až na posledním místě.
Právě tito, z politiky unavení a otrávení lidé, jsou tou živnou půdou, která drží celou tu komunistickou ideologii nad vodou.
Nejsmutnější je, že jsme se ani za dvacet let jako společnost, nedokázali s komunistickou minulostí vypořádat!
