Pravdu, a nic než pravdu!

O tom jak se věci mají.

   Téměř denně se objevují články mladých lidí na téma, jak se žilo lidem před rokem 1989, a jak se žije nyní. Otázka by spíše měla znít, ne jak se žilo, ale jaký je rozdíl mezi těmito společnostmi.

   Je až zarážející, jak je mladým lidem jednostranně prezentováno toto období. Jako by se celý vývoj zastavil v padesátých letech. Je dobře, že jim tu dobu někdo připomene, jaké nepravosti se zde páchaly, ale taky je nutno poznamenat, že celá ta éra  během čtyřiceti let  prošla určitým vývojem.  Ani ten vývoj společnosti nestál na místě, byla to éra přizpůsobení se. Skutečností zůstává, že kromě výkladu zločinů z padesátých let, znárodňování a kolektivizace, zde za čtyřicet let už nic jiného nebylo. Ještě co si z výkladu pamatují, to je o banánech, pomerančích a toaletním papíru. Jinak jsou soudě podle jejich článků přesvědčeni, že jsme do  osmdesátého devátého žili na stromech jako opice. Že jsme neměli nic jiného na práci, než jak rozkrást socialistický majetek.

   Celý ten výklad moderních dějin mi tak trochu připomíná příručky pro turisty.

   Co ženská, to prostitutka a uspávačka, co chlap to násilník a zloděj, pozor okradou tě všude. Místo na záchod  je hygieničtější zalézt do roští, a Čecha poznáte podle toho, že z kapsy vyloví špinavou onuci a hledá ještě kousek volného místa, kam by se vysmrkal.

  Chápu mladé lidi, kteří se chtějí dozvědět pravdu, o tom, jak se doopravdy žilo. Nezkreslenou, a ne jednostrannou.

   Žili jsme v nějaké době, kterou si mí vrstevníci nevybrali dobrovolně. Jako v každé době, jsou dvě možnosti. Buď se nechat unášet dobou, a žít si svůj život, a nebo hrát si na hrdinu a jít proti proudu. V tom jsou všechny společnosti stejné. Osmdesát procent lidí si žilo svůj poklidný život, takový jaký bylo v té době možno vést. Dnes je moderní tomu říkat stádo.

  Po osmdesátém devátém, se najednou vyrojilo pět milionů hrdinů „ komunistobijců“, kteří do té doby slušně drželi hubu a krok.

Nejsem ani komunista, ani vyznavač zašlých časů a světlých zítřků.

Mladí mají právo znát pravdu  o té době, ale celou pravdu, ne jen tu která se hodí.

Sto lidí, sto názorů. Jenže, to už není na takovýto krátký článek.

Lhalo se, lže se, a lhát se bude, podle toho, jak se to komu hodí. Jak se říká! Pravda je jenom jedna, a tu mám já!