Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku...

Jak veliká má být trpělivost věřitele s dlužníkem?

 Vypůjčil jsem si na úvod text jedné písničky, který plně vystihuje to, o čem chci psát.Pominu dokonce i to, zda jsou exekuce na sociální dávky zákonné, nebo ne. Chci jen psát o tom, jak asi veliká musí být tolerance a trpělivost věřitele, který se snaží dostat zpátky svůj dluh? Všichni ti nepřizpůsobiví, a neplatiči všeho, moc dobře vědí do jakého rizika jdou, a stejně starosti s neplacením dluhů házejí za hlavu. Bohužel jenom tak dlouho, dokud jim dluh přes tu hlavu nepřeroste.Proto se ptám! Kolik upomínek věřitelů berou vůbec na vědomí?  Oč jednodušší to mají energetici, nebo plynaři, než město, jehož byty vlastně jenom protiprávně okupují, neboť několik let neplatili nájemné? A zde začíná ten známý kolotoč. Dostanou byt, a po čase dluží za elektřinu. Určitě ne déle, než 3 měsíce, protože je odpojí. To samé s plynem a vodou. K tomu samozřejmě dluží i za byt. Do půl roku si stěžují, že žijí jako dobytek, bez proudu, plynu a vody, tak za co by vlastně platili. Tady pokládám otázku! Jak to má řešit město nebo obec jako vlastník nemovitosti, když oni nereagují ani na upomínky, ani na výhrůžky, že budou vystěhováni? Nejhorší je, že prodlením se zvyšuje dluh, a snižuje vymahatelnost tohoto dluhu. Jak z těchto lidí vymoci dluh, který lety narostl do statisícových částek, když nejsou schopni splatit ani tisíc korun. Město si musí být vědomo, že tuto dlužnou částku sotva kdy uvidí, a ještě mu za odměnu zůstane vybydlený byt.Proto se ptám! Jaká je jednotka trpělivosti věřitele vůči dlužníku?  Jak dlouho musí věřitel upomínat dlužníka, než přijde na řadu soudní exekuce?