Cizinci a krize.

Může za to naivita, nebo neschopnost státu?

   Média nás denně masírují informacemi o tom, kterak jako první museli opustit některé podniky, cizinci v nich zaměstnaní. Ocitli se najednou bez prostředků, nemají kde bydlet a nemají ani na cestu domů.   To, že poroste jejich kriminalita, je víc než jasné. Agentury, které je sem dovezly pro potřeby podniků a s posvěcením státu, daly ruce pryč. Ani se jim nedivím, dělaly to pro zisk. Jestli nyní nese někdo odpovědnost, tak je to právě stát, který takovéto nábory povolil, bez jakéhokoliv právního a finančního zajištění. Je pozdě, brečet nad rozlitým mlékem.

    Nám se tady stát bude s prominutím, "motat do všeho", ale zajistit naši ochranu před cizinci, je jaksi nad jeho síly. Cizinci z Dálného východu, bez prostředků, zdravotních kontrol a jiných pojistek, to je obrázek naší cizinecké politiky. Jestli je pro tento stát tak těžké, dát jako podmínku náboru cizinců na"zelenou kartu", zdravotní stav, a deponovat u státu částku třeba 20.000, aby se mohl vrátit domů, nebo být za své peníze vyhoštěn, nevím!  V každém případě stát selhal!

   Nepláču nad nimi, ani mi jich není líto.  Jestli mi je někoho doopravdy líto, jsou to naši lidé, kteří přišli o práci, a často zůstali se svými rodinami bez prostředků.

   Jestli je tady ale něco k pláči, je to právě naprostá neschopnost, nebo naivita tohoto státu, řešit celou cizineckou politiku.