Rovnodennost jako přepínač mezi zimní a jarní cirkulací a dlouhodobá předpověď

Tento přepínač umožňuje poměrně spolehlivé dlouhodobé prognózy režimu počasí.Podobně mezi některými měsíci funguje statisticky významná setrvačnost:např podle charakteru února lze téměř spolehlivě určit že 3/4 března budou podobné

Zimní cirkulace  představuje režim silného západního řídícího proudění. Trvale platí výrazný  tlakový rozdíl mezi středy tlakových níží a výší. Zimní cirkulace nad Evropou trvá v období od poslední dekády října do začátku poslední dekády března.

Letní cirkulace je režim  pomalého západního řídícího proudění. Při něm je naopak rozdíl mezi středy cyklón a anticyklón malý a zvláště v posledních letech někdy nastává až tlakové bahno. Letní cirkulace trvá zhruba od 20. Června až do poloviny poslední srpnové dekády (Předchází jí Medardovská  cirkulace,  která je přechodová mezi  cirkulačně chaotickým jarem a ustáleným létem).
Následkem převažujícího silného západního proudění panuje ve střední Evropě v zimě výrazně oceánský charakter počasí, A zimy bývají řádově 10 stupňů teplejší než je běžné na pevnině v této zeměpisné šířce. V létě je v souvislosti s pomalým západním prouděním  převládá naopak spíše kontinentální režim počasí a následkem toho jsou i léta o trochu teplejší než je v této zeměpisné šířce  průměr.
Silné zimní proudění souvisí výrazným teplotním kontrastem mezi arktickou a subtropickou oblasti,  naopak  slabé letní západní proudění je následkem výrazně menších rozdílů mezi subtropy a Arktidou. V létě i v zimě se délka dne mění jen velmi pomalu a s tím i množství energie od slunce zůstává poměrně stabilní A proto se pro zimní i letní období vytváří charakteristický cirkulační mód.  na jaře a na podzim se naopak délka dne rychle mění. Tato roční období jsou jen přechodová i jejich cirkulace je přechodová mezi letním  a zimním modelem.  Logicky by se dalo očekávat, že pro jaro a podzim bude charakteristické středně silné  řídící západní proudění. Realita je však taková, že západní proudění je velmi potlačené a často se  naopak prosazují jižní a severní větry. Na podzim s tím bývá spojené Babí léto a na jaře buďto dlouhá suchá a horká období nebo naopak mimořádně studené v  podstatě zimní počasí a navíc se tyto extrémy též dokážou za jaro několikrát prostřídat.
Během zimního i letního období zpravidla platí dlouhodobá teplotní setrvačnost.  Konkrétně  po teplém lednu přichází zpravidla i teplý únor a po teplém únoru následuje takřka bez výjimky teplý březen ( zejména jeho první dvě dekády března,  3. březnová dekáda už může být ve znamení zlomu a v podstatě cirkulačně patří už do dubna). Tato setrvačnost nadprůměrně teplého počasí zimního počasí bývá ukončena právě v poslední dekádě března. Mezi březnem a dubnem už nelze nalézt žádnou pozitivní  setrvačnou vazbu:  naopak duben mnohdy mívá tendenci kompenzovat březen.
Tedy za velmi teplé zimy je snadné odhadnout, že velmi teplá bude i většina března, kdežto duben bude mít zpravidla tendenci přinést opačný charakter počasí než březen. (Například loni po  teplém a extrémně deštivém únoru až první polovině března vypuklo od počátku  poslední březnové dekády sucho a  střídavě docházelo k vpádů studeného vzduchu. Suchý a poměrně chladný charakter počasí se uchoval po celý duben.)
Kniha “Medardova kápě” se o setrvačnosti mezi jednotlivými měsíci zmiňuje- některé sousední měsícem mají tuto vazbu výraznou,  jiné ji nemají vůbec.
Dokonce celkový charakter letošní zimy šel vloni dobře odhadnout  podle rekordního výskytu hurikánů v severním Atlantiku, které souvisely s výrazným jevem La-Niňa (O tom třeba někdy jindy) Listopad a většina prosince sice ještě nezajímavým vývojem počasí nenaznačoval nic zvláštního. Spoléhal jsem však na vnitrozimní přepínač cirkulace,  ke kterému často dochází v období kolem Vánoc a předpoklad vyšel: spíše teplé  převážně anticyklonální  situace se v tu dobu začaly přestavovat na cyklonální a postupně chladnější.
Mezi prosincem a následujícími lednem a bývá kladná pozitivní vazba poměrně slabá a to díky tomuto  častému vánočnímu přepínači. Tedy prosincové počasí zpravidla tolik spolehlivě neurčuje zbytek zimy,  snad s výjimkou extrémně teplých a extrémně studených prosinců,  kdy určitá míra setrvačnosti  znemožňuje  aby zbytek zimy měl naprosto opačný charakter.  Jinými slovy:  po velmi teplém prosinci  bývají následující leden a únor  rovněž velmi teplé,  případně průměrné.  teplotně normální případně  mírně nadnormální prosinec však  má slušný potenciál přepnout zbytek zimy spíše do extrému. Oproti spolehlivé setrvačnosti únor-březen i  jarnímu přepínači cirkulace je tato souvislost komplikovanější a na první pohled málo významná.