Technika ve školách a Průmysl 4.0

  V Hosp. novinách 13. března v článku „Technika na školách …. „ je zmíněn názor pana ministra školství Roberta Plagy na technické vzdělávání. Ministr uvádí, že technické vzdělávání je důležitý směr, ale změnu nechce dávat školám příkazem. Zájem by měli mít jak rodiče, tak i ředitelé škol.

  Již dlouho se hovoří o Průmyslu 4.0, o inovacích a moderních technologiích. Jenže Průmysl 4.0 a inovace to nejsou nové www stránky, barevná presentace nebo soft skils.

  Jedná se především o znalosti z oblasti mechaniky, elektrotechniky, chemie. Je potřebná alespoň základní manuálni zručnost, představivost a schopnost inovovat stávající řešení. To je úplně něco jiného než presentace v PowerPointu.

   Když se dnes hovoří o zařazení předmětu „technika“ do rozvrhů na druhém stupni ZŠ, tak jde o jednu hodinu týdně. Což je naprosté minimum a přesto ten návrh vyvolává odpor. Je to smutné a škoda, protože když se dnes podívám kolem sebe tak vidím několik šikovných chlapců a dívek, jenže vedle nich je dav bez jasného odborného základu. Někdo mi může namítnout, že obchodník nepotřebuje technický základ. Ano, nepotřebuje, ale hodí se mu při vyjednáváních o lepší ceně. Navíc je málo skutečných obchodníků a mnoho těch, kteří umí získat zakázku pouze tak, že "podseknou cenu".

   Předmět „technika“ nevyřeší problém se současnými „odborníky“, ale může to být první a velmi důležitý krok ve výchově další generace. Chlapci a dívky, kteří si udělají jasnější obrázek o tom jak se co dělá a jak věci fungují, tak se mohou lépe rozhodnout jestli se chtějí věnovat obchodu, humanitním oborům nebo technice.

  Předmět „technika“ sama o sobě neudělá z žáka budoucího konstruktéra. Podobně jako pár hodin tělocviku z nikoho neudělá mistra světa. Jak v případě sportování, tak i v případě techniky je jejich zařazení do školních osnov především důležitý impuls a prostor k základnímu seznámení žáků s pohybem v případě tělocviku i s moderními technologiemi v případě nových dílen, techniky či jak se předmět pojmenuje.

  Ti kteří mají zájem o pohyb si najdou další mimoškolní aktivity v atletickém, fotbalovém nebo jiném klubu. V případě moderních technologií nic podobně propracovaného zatím neexistuje. Zatím. Mimochodem kariéra vědce, špičkového konstruktéra, technika nebo servismana je mnohem delší než kariéra druholigového hráče.

  Kluci a dívky, které zaujme 3D tisk, robotika, modely by si mohli hrát a později se cíleně vzdělávat v klubech zaměřených na techniku. Tímto způsobem by bylo zajištěno, že s moderními technologiemi se může ve škole seznámit každý žák základní školy a pouze ti, kteří by měli větší zájem by navštěvovali technické kluby.

   Kecálkové, kteří sami nedokáží zatlouct rovně hřebík, budou opět hledat důvod proč to nemůže fungovat. Jednou se budou vymlouvat na nekvalifikované lidi, podruhé na finance, potřetí na nestandardní způsob. Hloupost. Čas, nám utíká. Je, ale pravda, že konkurence z ostatních zemí bude ráda pokud budeme ztrácet drahocený čas plannými diskusemi.

  V případě tréninku malých fotbalistů je vše postaveno především na zájmu a pomoci otců. Teprve později se do tréninku zapojují bývalí fotbalisté a profesionální trenéři. Pokud to funguje ve sportu, tak není důvod proč by to nemohlo fungovat v případě technických kroužků. 

  I v případě financování je možné se inspirovat (inspirovat, nikoliv doslovně opsat) ve výchově malých hokejisté nebo fotbalistů. Sportovní kluby potřebují stále mladé sportovce, takže již na základních školách podporují zájemce s sport. Jasně v některých sportech je podpora větší, v některém menší, ale funguje.

  Pokud firmy již dnes a ještě více v budoucnosti budou potřebovat konstruktéry, techniky i šikovné údržbáře, tak by sami měly přistoupit na model, který funguje ve sportu a podporovat technické kroužky ve svém regiónu.

  Je pro mne nepochopitelné, že předmět „technika“ vyvolává tolik diskusí. Sám vím, že z člověka s technickým vzděláním se může stát výborný učitel, advokát nebo ředitel automobilky. Opačně to, ale neplatí.

  K základnímu vzdělání vždy patřila i přiměřená dávka manuální zručnosti a základních informací o tom jak se co výrábí a jak věci fungují. Platilo to v době černobílé televize a platí to i dnes. Protože i dnes vytváří, vyrábí a opravují věci lidé. Konkurenční výhodou je pokud to jsou lidé zároveň vzdělaní, s rozhledem a přiměřenou manuální zručností. Předmět „technika“ a mimoškolní, technicky zaměřené kroužky tomu velmi pomohou.