Když se díváte na počty práce neschopných z moderní kanceláře, tak situace vypadá úplně jinak než, když vyjdete do provozu a zjišťujete skutečné důvody proč jsou lidé nemocní.
V půlce roku 2019 byla zrušena karenční doba a neschopenka je zaměstnancům proplácena od prvního dne. Firmy si stěžují, že došlo k nárůstu prácenechopných a zaměstnanci novou úpravu v proplácení pracovní neschopnosti zneužívají. Takto mluví mnoho šéfů a šéfíků. Jenže co když je skutečnost trochu jiná a úzce souvisí i s komplikovaným hledáním nových zaměstnanců a s mezilidskou nebo chcete-li pracovní atmosférou uvnitř konkrétních firem.
Ve své praxi jsem si vyzkoušel práci ředitele výrobních závodů a poznal jsem i práci řadového údržbáře. Počty práceneschopných souvisí, mimo jiné s atmosférou ve firmě. Pokud lidé chodí o práce ve stresu co ten ……. z kanceláře zase vymyslí za hlouposti, tak je pro ně mnohem jednodušší se rozhodnout jít marodit. Pokud mají zaměstnanci to štěstí, že jejich šéf je přísný, ale spravedlivý, který se dokonce zajímá o jejich názory, tak nespěchají k lékaři s každou rýmičkou.
Když jsem pro švédskou firmu vedl výrobní závod, tak tam po několika měsících téměř vymizela krátkodobá neschopnost. Dlouhodobá nechopnost s kardiovaskulárními nebo onkologickými onemocněními je úplně jiná situace. Na jaře jednoho roku mi v té firmě začal marodit jeden údržbář. Kolegyně mi řekli, že takto marodí každý rok. Zjistil jsem, že má neschopenku napsanou na chatu a vycházky od 9 do 18. Další den brzo ráno jsem vyrazil na jeho kontrolu. Dotyčný pán již před 8. hodinou odjižděl na výlet. Zastavil jsem ho a následně jsem mu řekl, že je to porušení léčebného režimu a že to může mít za následek rozvázání pracovního poměru. Pak jsem odjel.
Další týden se ten pán objevil v práci s výpovědí. Tu jsem okamžitě přijal. Pak si ještě chvilku stěžoval, že jsem arogantní a podezřívavý šéf. Zajímavé bylo, že ostatním údržbářům se následně nějak ulevilo, bylo méně poruch a když se objevily, tak je kolegové dokázali rychle a dobře vyřešit. Někdo může polemizovat o tom jestli ředitel závodu má právo kontrolovat dodržování léčebného režimu svých podřízených. Z mého pohledu jsou důležité výsledky a jasné nastavení podmínek spolupráce ve firmě. Prostě lenoch a podvodník by se neměl schovávat za ostatní spolupracovníky nebo dokonce zákony.
Druhá má příhoda je ze stejného provozu. Na konci linky jsem jeden den viděl, že paní, která odebírala hotové výrobky, tak měla při manipulaci s nimi bolestivý výraz ve tváři. Zeptal jsem se jí co se děje. Nejdříve se trochu ostýchala a nechtěla mluvit, ale po chvilce mi řekla, že má už několik dnů bolesti v zápěstí. Doslova jsem jí musel vyhnat k doktorovi. Ukázalo se, že měla zánět šlach nebo něco takového. Prostě jednostranné a dlouhodobé zatížení těla.
Po čase se paní vrátila do práce a byla překvapená, že se mohla vrátit, že jsem jí nepropustil. Větší problém jsem měl s personálním ředitelem firmy pro ČR. Ten mi vytýkal, že jsem měl takovou pracovnici propustit a nemazat se s někým kdo má zdravotní problémy. Když jsem mu odpověděl, že jsem tím předešel žalobě a řešení problémů spojených s poškozeným zravím a nemocí z povolání, protože ta paní ve firmě pracovala skoro deset let a vždy manipulovala s výrobky, tak to nechtěl chápat. Prostě odborník na těžbu lidských zdrojů, nikoliv personalista.
Ze své ředitelské praxe jsem si odnesl zkušenost, že pokud se šéf nechová jako arogantní hlupák, tak naprostá většina kolegů nemá důvod podvádět (krást, zbytečně marodit či vyrábět zmetky). Současně, ale dobrý šéf musí být schopen se rychle a rázně vypořádat s těmi co švindlují a podvádí.
Má druhá zkušenost se týká strojírenské firmy na rozhraní Vysočiny a Středních Čech. Okolí firmu už znají i řidiči sanitek a piloti vrtulníků Záchranné služby, kteří odváželi vážný pracovní úraz, pacienta s první epileptickou atakou, několik infartů nebo pacienta s velkým vyčerpáním organismu a dehytratací.
Do firmy byl místo zahraničního jednatele dosazen ambiciozní český ředitel. Problém se zvyšujícími se počty práce neschopných začala firmy pod jeho vedením řešit najímámím agenturních zaměstnanců.
Ředitel se chlubil, že pod jeho vedením stoupla výroba o víc jak 25%. Jenže počty práce neschopných stoupaly. Po čase se zaměstnanci z výroby obrátili na odbory a Inspektorát práce se stížností na přetěžování pracovníků ve výrobě. Než začne úřad jednat, tak to chvilku trvá. Mezitím stoupla vedle neschopnosti i nespokojenost zaměstnanců na pracovištích a zmizela jejich iniciativa. Takže si hleděli své práce a ostatní je nezajímalo. To mělo za následek, že odešlo k zákazníkům větší množství zmetků. Jeden ze zmentů dokonce způsobil vážné poranění pracovníka na straně zákazníka.
Při zkoumání zatížení zaměstnanců zjistil Inspektorát práce, že pracovníci jsou skutečně přetěžování. Přičemž to přetížení je od 10 do 25% podle konkrétní pracovní pozice. Takže pokud by ambiciózní šéf hledal jiné způsoby jak zvýšit výrobu, tak neměl ve firmě tolik práce neschopných a nemusel vysvětlovat státním úřadům přetěžování pracovníků ve výrobě.
Když se díváte na počty práce neschopných z moderní kanceláře, tak situace vypadá úplně jinak než, když vyjdete do provozu a zjišťujete skutečné důvody proč jsou lidé nemocní.
Pokud se šéf nechová jako arogantní hlupák, tak naprostá většina kolegů nemá důvod podvádět (krást, zbytečně marodit či vyrábět zmetky). Dobrý šéf, ale musí rozeznat dobré spolupracovníky o těch dalších.
Lidé ve výrobě možná nedokáží počítat kvadratické rovnice, nemají jazykové a prezentační znalosti, ale chtějí si vydělat peníze pro sebe a svoji rodinu. Na druhou stranu stejní lidé dokáží velmi rychle rozpoznat jestli po nich šéf chce fyzicky náročnou práci, která má smysl a je potřeba jí udělat nebo jestli se jedná o hloupost a šéf chce pouze ukazovat svoji nadřazenost a moc.
Než pracovat pro ambiciozního hlupáka, tak je fakt lepší marodit s každou bolískou a hledat si jinou práci. Nad tímto pohledem by se měli zamyslet především majitelé firem, kteří těžko hledají nové zaměstnance, ale měli by hledat nového šéfa a personalistu.
