Vedení CHKO Šumava chce pokutovat Kašperskohorské městské lesy za to, že se o svěřené lesy starají s péčí řádného hospodáře a odklízejí z lesa stromy napadené kůrovcem. Péče řádného hospodáře má jít podle CHKO stranou.
Ještě úplně nevychladly stráně mezi Hřenskem a Meznou, kde hasiči z celé republiky řešili následky experimentu ředitele CHKO České Švýcarsko a už se v médiích objevil další „úžasný“ nápad zástupců CHKO, tentokrát od CHKO Šumava. Tedy z míst odkud se začal lýkožrout smrkový šířit do dalších regionů.
Vedení CHKO Šumava vadí, že Kašperskohorské městské lesy při kácení a vyvážení kmenů napadaných kůrovcem rozjezdili lesní cesty a Pěnivý potok, dočasně a pro ochranu vody, svedli do trubek. Spousta kavárenských ekologů je zděšena rozježděnými cestami, ale nikdo z těchto „odborníků“ nenavrhuje a ani nenavrhl v minulosti, jak z lesa šetrně dostat tak velké množství kůrovcem zasaženého dřeva.
V tomto případě proti sobě stojí Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřídila CHKO Šumava, zákon č. 40/1956 Sb., O státní ochraně přírody a vedle nich tu, ale platí Lesní zákon č. 289/1995 Sb., zákon č. 326/2004 Sb. O rostlinolékařské péči a dále ustanovení Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích, která nařizují jednatelům firem chovat se s péčí řádného hospodáře ke svěřenému majetku.
Který zákon se použije, resp. který zákon bude upřednostněn, může rozhodnout POUZE SOUD. Žádný ředitel CHKO ani ministr životního prostředí nemá právo říkat jen tak podle svých pocitů nebo osobních zájmů určovat, který zákon bude striktně používán a na který zákon se má „zapomenout“. Navíc, jak jsem uvedl výše, tak CHKO jsou zřízeny nařízením vlády, nikoliv zákonem. Tedy ustanovení Lesního zákona (ustanovení o sledování škůdců a o těžbě dřeva) nebo Občanského zákoníku (péče řádného hospodáře) mají vyšší váhu než paragrafy z nařízení vlády.
Když někdo neznalý uvidí fotky cesty, přes kterou Kašperskohorské městské lesy vyvážely kmeny, tak může být zděšen. Tak hluboké koleje, tak necitlivý zásah. Ve skutečnosti všechny ty koleje je možné srovnat a potok vrátit z trubek do původního koryta. Po jarním tání si potok koryto sám upraví a za rok nebude v lese poznat, že tam jezdila těžká lesní technika.
Ten, kdo by byl stále zděšen a pohoršen, tak tomu navrhuji, aby si udělal výlet na Poledník. Na ten Poledník v CHKO Šumava, kudy se v roce 2007 prohnal Kyrill. Cestou na hřebeny to vypadá mnohem hůř než okolí železniční tratě z Oseku na Moldavu v 80. letech, kde byly kyselými dešti spálené stovky stromů a dnes jsou tam nové husté lesy. Navíc fakt, že správci CHKO Šumava nechali stromy poničené orkánem Kyrill na místě a hlavně dopustili, aby se v těchto stromech rozmnožil kůrovec, tak to byl původ kůrovcové kalamity v Jižních Čechách a na Vysočině. Arogantní přístup ministra Bursíka a tehdejšího vedení CHKO způsobil škody, které budou na Šumavě i v dalších regionech viditelné dalších ještě 30 – 50 let.
Sám si vybavuji, jak dokázali na Vojenském výcvikovém prostoru Dobrá Voda tanky a BVP rozjezdit polní cesty. Byl to drsný pohled, ale správci VVP už tehdy cesty po cvičení rovnali a přírodě tak hrubé zacházení nijak výrazně neuškodilo.
Ostatně původní VVP Dobrá Voda je zrušen a okolo Slunečné, Hůrky ani Prášil není poznat, že by tam kdy jezdily tanky. Naproti tomu cestou na Poledník je stále jasně vidět kudy se před 15 lety prohnal Kyrill.
Na jedné straně jsou rozježděné cesty, které za pár dnů vrátíte do téměř do původního stavu a kde za rok nepoznáte, že tam byl harvestor a na druhé straně jsou bezzásahové oblasti, které fungovaly a fungují jako líheň kůrovce a dalších škůdců pro další lesy v širokém okolí. Odpovězte si sami, co je horší. Je horší provozovat líheň pro kůrovce a nazývat to bezzásahovou zónou nebo napadené stromy okamžitě pokácet a rychle je odstranit z lesa, než se v nich vylíhne další generace Škůdce – lýkožrouta smrkového.
Koně nebo lesní traktor
Starší ročníky si možná ještě vzpomenou, jak kmeny z lesa vytahovali koně. Bylo to citlivější k přírodě než ježdění lesního traktoru, ale strašně pomalé a ve výsledku i nákladné.
Takový způsob by byl vhodný a zajímavý právě do prostředí národního parku pro běžnou hospodářskou těžbu a průběžnou obnovu lesů. Navíc chov tažných koní by byl zajímavý projekt pro moderně uvažujícího ředitele CHKO, který chápe, že lýkožrout smrkový je škůdce, který škodí bez ohledu na hranice a on jako správný hospodář musí odstranit napadené stromy z lesů v CHKO a chce je z lesů odstraňovat rychle, ale citlivě.
V době, kdy v lesích začne hospodařit kůrovec, jde o čas a stromy je potřeba co nejrychleji pokácet a vytahat z lesa. Na to by bylo potřeba slušné stádo pracovních koní a pořádná parta chlapů, kteří by se o ty koně starali a pracovali s nimi. V době, kdy národní park funguje jako líheň kůrovce a vedení nemá skutečný zájem škůdce zlikvidovat, tak není šance vychovat takové stádo koní. Soukromí vlastnící lesů bez podpory státních organizací to však neufinancují.
Takže v dnešní situaci existuje jediné řešení - poslat do lesa techniku. Stromy rychle pokácet, odvést a pak s další technikou za sebou srovnat terén.
Nařízení vlády o Národním parku Šumava, Lesní zákon
Péči o lesy upravuje Lesní zákon, kde jsou jasné a srozumitelné paragrafy (§ 32, 33 a další), které hovoří o sledování výskytu škůdců a určují také povinnost rychle odstranit napadené stromy. Vedle tohoto zákona je zde ještě nařízení vlády, kterým se zřídila CHKO Šumava.
Určovat a vykládat, který zákon, resp. ustanovení kterého zákona se upřednostní, může POUZE SOUD. Žádný ředitel, žádný ministr nemá právo určovat, že nějaký zákon nebo nařízení vlády bude upřednostněno (jak už jsem zmínil výše).
V souvislosti s CHKO se hodně mluví o bezzásahových zónách. To se týká Šumavy i například vypáleného Českého Švýcarska. Nařízení vlády o CHKO upravuje zóny ochrany přírody. Na konkrétní nařízení vlády o zřízení chráněné oblasti navazuje vyhláška o zřízení bezzásahových zón (není v tomto případě důležité jestli jí vydá CHKO, Lesy ČR nebo jiná organizace). Tato vyhláška má v každém případě nižší právní váhu než zákon, konkrétně lesní zákon a další výše uvedené zákony.
Je škoda, že již v roce 2007 nikdo nepodal správní žalobu proti nečinnosti tehdejšího vedení CHKO a určení zda se upřednostní bezzásahovost nebo postupy podle Lesního zákona (§32 odst 1, §33 odst.1, atd.).
Bez ohledu na zóny ochrany přírody nebo bezzásahové zóny si musíme všichni uvědomit, že lýkožrout smrkový je škůdce a tak se k němu i postavit.
Boj s Infekčními nemocemi a s lýkožroutem
Pokud jde o lidské zdraví, tak v tomto případě funguje minimálně od 18. roku člověka z pohledu státu velká „bezzásahovost“ a péče o zdraví je v rukách jednotlivých občanů. Jenže pokud je u konkrétního člověka diagnostikována nějaká nebezpečná a přenosná nemoc (tuberkulóza, ...), tak jdou lidská práva stranou a dotyčný člověk je do vyléčení omezen na svobodě, svobodném pohybu a chápeme to jako samozřejmé opatření, které chrání ostatní lidi a brání šíření nakažlivé nemoci.
Lýkožrouta smrkového v lese je možné přirovnat například právě k otevřené tuberkulóze nebo jiné nakažlivé a snadno přenosné nemoci mezi lidmi.
Vedení CHKO Šumava minimálně od roku 2007 nedostatečně zasahuje proti kůrovci ve svých lesích a ani nevytváří podmínky pro citlivější těžbu například prostřednictvím vychování stáda tažných koní. Pokud lidem z CHKO vadí způsob jakým lesníci z Kašperskohorských městských lesů těžily dřevo, tak jim a dalším majitelům lesů na Šumavě měli a mohli již dříve ukázat způsob, jak rychle vytěžit kalamitní dřevo, které je plné škůdce – kůrovce a je reálné nebezpečí, že pokud se bude otálet, tak se vylíhne další generace brouka a budou ohroženy další a další stromy.
Kůrovec byl, je a bude škůdce a tak se k němu musí všichni vlastníci a správci lesů chovat bez ohledu na to, zda se starají o hospodářský les nebo les v první zóně CHKO. Taková jasná pravidla měla být ovšem nastavena už dávno a mnoho lesů by dnes ještě existovalo a nevznikla by škoda na přírodě, na ekosystému a majetku obrovského rozsahu.
