Křivoklátsko - demokracie nebo silou prosazený nápad

Na Křivoklátsku byla a je stále úžasná příroda, o kterou se starali a starají místní lidé. Úředníci a politici tam chtějí udělat národní park. Ten však chce jen několik eko-kariéristů.

   Současná vláda si dala do programového prohlášení mimo dalších bodů také vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, který by se měl rozkládat na cca 115 kilometrech čtverečních mezi Kladnem, Rakovníkem a Rokycany, tedy na části dnešní CHKO Křivoklátsko.

  Lesy a louky, prostě celé území CHKO Křivoklátsko bylo v minulých staletích utvářeno místními lesníky nebo sedláky. Dnes je to úžasná krajina, ale není původní jako například Boubínský prales. To znamená, že není splněna zákonná podmínka, že se národní park vyhlašuje na místech přirozených (původních) nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů.

    Pro lesníky a pro lidi, kteří žijí nadosah od lesů a luk, je a od pradávna byla ochrana přírody samozřejmostí. Nikoliv proto, že to nařizuje nějaký zákon nebo to vykřikují kavárenští ekologové, ale proto, že pro lesníky, sedláky, rybáře a lidi z vesnic a okrajů měst je rozmanitá a živá příroda součástí jejich života, součástí prostředí kde pracují a tráví volný čas.

Krajinu okolo Křivoklátu utvářel i člověk

   Nedávno jsem v souvislosti se záměrem vyhlásit Národní park Křivoklátsko slyšel názor, že je tam zachovalá, rozmanitá příroda, o kterou se zde lidé po dlouhé generace starali. Ano, ale o ty lesy se nestarali ekologové. Starali se lidé, kteří v těch konkrétních místech žili a žijí. Jak jsem již uvedl výše, tak podle zákona 114/ 1992 Sb. se má národní park vyhlašovat v místech nedotčených činností člověka nebo jen málo pozměněných.

   Krása lesů okolo Křivoklátu i Lánské obory, ale tkví právě v tom, že tam lesní hospodáři cíleně a citlivě zasahují. Nejsou tam líhně kůrovce, kterým se například v Národním parku Šumava přezdívá bezzásahová zóna. Existuje nebezpečí podložené minulými zkušenostmi, že příroda na Křivoklátsku bude po vyhlášení národního parku v podobném ohrožení, jako lesy v Českém Švýcarsku nebo na Šumavě.

Národní park Šumava

   Na Šumavě, přesněji v její západní části, býval Vojenský výcvikový prostor Dobrá voda. Lesníci a vojáci tam však tehdy hospodařili tak, že lesy byly plné zvěře, hub a hlavně byly tam stromy. V místech, kde je dnes Národní park Šumava a sousední CHKO Šumava, fungoval systém na rychlé odstraňování stromů napadených kůrovcem nebo jiným škůdcem, houbovou chorobou, atd.
   A jak to v Národním parku Šumava vypadá dnes? Zajeďte se podívat na Poledník, což je nejvyšší vrchol bývalého vojenského prostoru. Okolo Poledníku se prohnal v roce 2007 orkán Kyrill a všechny polomy zůstaly na místě a z nich se pak rychle stala líheň pro další generace kůrovce. To, co se odehrávalo po roce 2007 okolo Poledníku a Prášilského jezera, se dnes odehrává i nedaleko Čenkovy pily, Rejnštejna.
   Důvod?? Na území národních parků nemusí správci vyhledávat a aktivně zasahovat proti škůdcům. To je další důvod, proč každý rozumný lesní hospodář i moudrý ochránce přírody bude bojovat proti vyhlášení dalšího národního parku. Škůdce je škůdce, ať už likviduje hospodářské lesy nebo se líhne na stromech v bezzásahové zóně v národním parku. Jen pár naivek a kariéristů toto nechce pochopit.

Národní park České Švýcarsko

   Mimo bezzásahových zón může být problém i v dalších oblastech. Zkuste si vzpomenout na loňský (2022) požár v Národním parku České Švýcarsko. Jen úplný hlupák a ten, kdo se spokojí s jednoduchým vysvětlením, to odbude argumentem, že za to může ten mladý pán, který prvotní požár založil. Ano, ale jen z malé části. Mnohem větší problém byl následně v komunikaci mezi lidmi z okolí NP České Švýcarsko a vedením zdejšího národního parku. Zeptejte se starostů z městeček a vesnic od Hřenska po Rumburk, zeptejte se dobráků (SDH) i profesionálních hasičů, jaká byla komunikace nebo spíš nekomunikace s minulým vedením Národního parku České Švýcarsko.
   Zmínil jsem, že na Křivoklátsku lidé v minulých staletích udržovali a někdy i výrazně pozměňovali krajinu (ekosystém), takže tato oblast vlastně nesplňuje podmínky pro vyhlášení národního parku. Dále jsem uvedl dva vážné příklady, proč v oblasti, kde je krásná a rozmanitá příroda nevyhlašovat nový národní park. Dnes, podle současné legislativy a výkladů zákonů, především lesního zákona 289/1995 Sb. a zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb., je možné ochranu vykládat mnoha různými a svéráznými způsoby. Výsledkem je pak kůrovcem zničená velká část Šumavy i požárem sežehnutá obrovská lokalita Českého a dokonce i Saského Švýcarska.

Peníze na Národní park

  Čtvrtým důvodem, proč nevyhlašovat Národní park Křivoklátsko, jsou finance. Ochrana přírody dnes na Křivoklátsku funguje v rozsahu CHKO a funguje dobře. Tak proč v době, kdy je státní rozpočet ve ztrátě (deficitu), máme ještě utrácet další peníze za vyhlášení nového národního parku na vytvoření jeho ředitelství a na jeho provoz a fungování.

   Vláda ČR má sice v programovém prohlášení mimo jiné i bod, že vyhlásí Národní park Křivoklátsko. Jenže situace je složitá, ve státním rozpočtu chybí peníze na platy učitelů a na další důležitější věci než je vyhlašování nového NP. Navíc vyhlášení Národního parku Křivoklátsko nepřinese ministrovi životního prostředí ani celé naší vládě žádné plusové body. Naopak. Další snahy o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko ještě víc utvrdí občany – voliče, že vládě, panu Fialovi ani panu Hladíkovi nezáleží na zájmu občanů, ale tito všichni jsou pouze loutkami různých zájmových, v tomto případě eko-teroristických skupin.

   Existuje ještě druhá, ta horší varianta. Tedy, že se současná vládní pětikoalice pokusí protlačit vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a novelu zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, silou většiny 108 hlasů. To by znamenalo, že pětikoalici nezáleží na občanech, nezáleží jim ani na demokracii, ale jsou za bezhlavé prosazení zájmů lobbystických skupin, které zastupují.