Po staletí platilo, že ten zkušenější se postará o ty slabší a méně vzdělané. Tento princip pomáhal chránit rodinu, komunitu a stát proti nekontrolovanému řádění podvodníků. Dnes to vypadá, že elity na slabší lidi kašlou.
V pondělí 20. června psal pan Aleš Michl ve svém článku Investiční šmejdi díl čtvrtý (Mladá fronta DNES 20. 6. 2022 strana 8, rubrika Názory) o případu, který řeší orgány činné v trestním řízení jako trestný čin podvodu. Pan Michl svůj článek zakončil větami – „Peníze jsou, ale v nedohlednu. Každé poučení bolí.“
Jenže případ, který popisuje pan Michl a případy, se kterými jsem se jako poradce poškozených postupně setkával v uplynulých 20. letech, se daly řešit lépe a rychleji s pomocí banky, které platící zákazník svěřil své peníze.
S nepříjemnými situacemi, které jsou spojené s útokem na internetové bankovnictví, platební kartu nebo jde o jiné podvodné chování, které je spojené s moderními technologiemi a bankovními službami, se setkávám od roku 2002. Tehdy se mi s partou kriminalistů z OŘ PČR podařilo vypátrat vykradače bankovního účtu, i když banka s policisty komunikovala pouze písemně a ve lhůtě 30 dnů.
Měsíce a roky uplynuly, ale tehdy i dnes slýchám směrem k poškozeným platícím klientům bank podobné nebo velmi podobné názory. Prý je to problém klienta, když …… , Je to jeho chyba když si nedokáže své peníze ohlídat, Je to jeho problém, když ho dokázal zmanipulovat podvodník - investiční šmejd. Banky se takto chovají již 20 let, takže takový přístup musí být mezi klienty i mezi odborníky (bankovnictví, IT, podvody) známý.
Bohužel banky svým chladným a odmítavým přístupem vytvářejí podmínky pro hackery a další typy podvodníků.
Pokud by zde fungoval princip, že se banka skutečně zabývá reklamací a spolupracuje s klienty a Policií při objasnění vykradeného účtu nebo podvodu zaměřeného na bankovní účet klienta, tak by byli podvodníci na pozoru a s velkou pravděpodobností by zkoušeli své triky v jiné zemi. Například, tam kde se bankéři a IT „odborníci“ dívají pohrdavě na uživatele, kteří si nedokáží ohlídat svůj bankovní účet.
Současný stav umožňuje hackerům a podvodníkům prát špinavé peníze nebo financovat existenci skupin, které mohou být nepřátelské vůči našemu státu. Řešení je přitom tak jednoduché. Na počátku stačí chovat se ke svým klientům jako k platícím zákazníkům a tak řešit i jejich reklamace.
Pokud klient prohlásí, že konkrétní transakci neprovedl nebo k jejímu provedení byl přinucen či podvodníkem přemluven, tak nic nebrání tomu právě tuto jedinou transakci rychle zablokovat do vyřešení reklamace nebo peníze okamžitě vrátit klientovi.
A nástroje k tomu banky mají. V prvé řadě jde o AML (anti-money laundering), o zákon č. 253/2008 Sb. O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, další je službou ChargeBack, ale nástrojů je více. Mimo jiné již výše zmíněný § 209 Podvod podle Trestního zákoníku nebo §2991 Bezdůvodné obohacení podle Občanského zákoníku. To znamená, že právní opora v ČR i v EU existuje, stačí ji začít pouze rychle využívat.
Moderní technologie a moderní bankovní služby s sebou přinášejí i nové problémy a podvody. Konstatování typu „Peníze jsou ale v nedohlednu. Každé poučení bolí.“ je možná akceptovatelné u začínajícího pracovníka na přepážce banky. Pokud však takové slovní spojení užije budoucí guvernér ČNB, tak je možné si takový názor vykládat jako pozvánku pro hackery a podvodníky z celého světa:
„Zkuste své triky v České republice, tady se již 20 let svádí odpovědnost za vykradený bankovní účet a podobné podvody na platící klienty“.
Je škoda, že se přístup k reklamacím klientů nemění, protože nástroje na odlišení korektní transakce od podvodu existují a v mnoha zemích je rychle a rázně používají. To je mimo jiné i důvod proč se podvodníci na Českou republiku zaměřili. U nás se odpovědnost svádí na platící klienty nebo se napíše „Peníze jsou v nedohlednu. Každé poučení bolí.“
