Inovace, inovační strategie to rozhodně není být úkol pouze pro premiéra a vládu. Zlepšovat současné výrobky a pracovní postupy je výzva pro všechny.
Česká republika nemá tradici v turistickém ruchu jako Rakousko, nejsme ani země se silným bankovnictvím jako je Švýcarsko. Nejsme ani země zaměřená na zámořský obchod jako Nizozemí nebo Velká Británie.
Měli jsme a máme silnou průmyslovou tradici. Bohužel v posledních 15-20 letech jsem na to zapoměli nebo jsme se domnívali, že najdeme nějakou novou cestu, kdy stačí průměrné a povrchní znalosti pro pohodlný život a prosperitu celé země.
Jenže levná pracovní síla na Dálném Východě a postupující robotizace výroby vše rázně mění. Pokud si i za 10, 15, 20 let chceme užívat relativně pohodlného života uprostřed Evropy, tak inovace a touha dělat věci lépe než ostatní musí být pro nás samozřejmost. Konkurování nižší cenou nebude a nemůže v dlouhodobém horizontu fungovat.
Inovace, inovační strategie by rozhodně neměl být úkol pouze pro vládu a jednotlivá ministerstva. Pokud inovační strategii a s tím spojené změně v myšlení vysloví podporu ministr nebo dokonce předseda vlády, tak bude mnoho věcí jednodušších. Avšak realizace takové strategie, hledání nových cest a nových řešení bude na nás ostatních.
Do myšlení lidí by se mělo vrátit jedno staré přísloví - „ Neříkej, že to nejde. Zkus najít nějaké řešení.“
Zájem o inovace, chuť a zájem dělat věci lépe než ostatní, musí začít u výchovy a vzdělání dětí i mládeže. V hodnocení práce zaměstnanců by měl být zohledněn zájem dělat věci lépe. Zájem o inovace se musí logicky dotknout i myšlení manažerů, majitelů firem, domělých i skutečných elit. To je a bude to obrovská změna.
Vláda a inovace
Od 23. ledna se objevují v novinách i na Internetu informace o tom, že se připravuje Inovační strategie ČR. To je výborná zpráva. Na druhou stranu předseda vlády a ministři z České republiky sami osobě nezajistí inovace v každé firmě.
Předseda vlády je nebo měl by být tím pomyslným kapitánem lodi, který určuje směr a vlastní realizace je na dalších členech týmu.
Kapitán má tu výhodu, že na letadlové lodi je on tou nejvyšší autoritou. Na souši, uprostřed Evropy se budeme muset vypořádat s mylnými, ale velmi hlasitými názory, že vývoj jde moc rychle kupředu, že nám již „ujel vlak“. Případně, že v jiných zemých to dokáží dělat levněji. Ve skutečnosti to jsou všechno řešitelné překážky a výzvy pro skutečné inovátory.
Rodina a škola
Rodina je základ. Pokud kluci a dívky doma vidí pouze brblání z gauče na špatný svět, tak je to pro ně špatný vzor, který bude formovat jejich přístup ke vzdělání, k práci, ke zlepšování současného stavu i k inovacím.
Naštěstí není vše tak pesimistické. Při své práci v technickém kroužku poznávám prakticky každý den mnoho otců a dědečků, kteří své technické i organizační zkušenosti chtějí předávat dál. V tom je obrovský potenciál. Sice se nejedná přímo o základní výzkum a nové patenty, ale může jít o stovky a tisíce drobností, které naše současná řešení vylepší a odliší od konkurence.
Pozice základních škol je v této situaci velmi těžká. Málokterý ředitel je ochoten riskovat spor s sebevědomým (přesněji arogantním a sebestředným) rodičem, jehož málo manuálně zručný synek se v dílnách praštil kladivem nebo se spálil o trysku u 3D tiskárny.
Postupem let se z žáků stanou studenti a na technických školách je větší prostor pro jejich praktické vzdělávání. Střední školství je důležité, ale pro podchycení budoucích vědců, konstruktérů to může být pozdě. Jednoduše proto, že konkrétní žák v době, kdy se bude rozhodovat o své budoucnosti si vybere jednodušší nebo médiálně lépe zobrazenou cestu.
Inspiraci jak to změnit můžeme najít u sportovců, kde se začíná s vyhledáváním talentů právě již na základních školách.
Další oblastí, které se dotýkají inovace jsou vysoké školy. Ty by však, podle mne, měly mít inovace a výchovu ke kreativnímu a inovativnímu myšlení přímo v „genech“, bez ohledu na to jak velký mají rozpočet. Vychovávat „sebevědomé programátory v PowerPointu“ by neměl být jejich cíl.
Firmy
Pokud firmy působící v České republice nebudou mít zájem a nebudou reálně podporovat tvořivé a kreativní odborníky, tak bude veškeré snažení vlády, škol i rodičů málo úspěšné. Případně může nastat ještě horší situace, tou by byla situace kdy mladí lidé s tvořivým a inovativním uvažováním odejdou do zahraničí.
Pro inovace a zlepšování současných výrobků a pracovních postupů musí být ve firmách příznivá atmosféra. To je často problém. Inovovat jinými slovy znamená změnit včas to co je jisté, co nějak funguje a takový přístup chce odvahu. V opačném případě, tedy pokud změnu odkládám, tak se z konkurenční výhody lehce stane nutnost pro udržení kroku s konkurencí.
Pokud by všude byla atmosféra, která podporuje skutečné inovace, tak by byla pozice našeho hospodářství, úřadů i školství lepší než v součastnosti je.
Situace ve firmách je někdy spojena s únavou majitele, který po 25 letech budování firmy již nemá tak silný „tah na branku“. Někdy je to způsobeno mladými a ambiciozními manažery, kteří s teoretickými znalostmi dohlížejí na firmu, hlídají aktuální výsledky a budoucnost je podle nich ukryta v nové nabídce od headhuntera. Další smutnou variantou je situace, kdy si ředitel nebo vedení firmy myslí, že pouze oni mají „patent na rozum“ a návrhy podřízených na technická nebo organizační vylepšení neberou vážně.
Neustálé inovace a vylepšování technické i organizační stránky je základ naší budoucí prosperity.
Inovace, inovační strategie by rozhodně neměl být úkol pouze pro vládu. V inovacích je přidaná hodnota a důvod proč požadovat lepší cenu. Chuť dělat věci lépe, zájem stále hledat a podporovat nová řešení by měl být jeden ze základních úkolů každého šéfa. Pokud si i za 10, 15, 20 let chceme užívat relativně pohodlného života uprostřed Evropy, tak inovace a touha dělat věci lépe než ostatní musí být pro nás samozřejmost.
