Systém pro výběr dálničního mýta funguje. Pro další provoz potřebujeme pečlivého správce a údržbáře. Stát nabízí 5 miliard korun, to je obrovské pokušení.
Když se dnes hovoří o dálničním mýtu v ČR a o tom kdo jej bude provozovat, tak se hovoří o dobře fungujícím systému, který potřebuje dobrého správce, nebo chcete-li údržbáře.
Náměstek ministra dopravy podepsal 28. srpna 2016 (opravdu v neděli) smlouvu se společností Kapsch o provozu dálničního mýta na další 3 roky. Bylo rozhodnuto bez výběrového řízení a jedná se o zajištění provozu již dodaného a dobře fungujícího systému.
V Právu ze dne 25. června 2016 na straně 25 vyšel celostránkový rozhovor s generálním ředitele společnosti Kapsch, který v článku jasně řekl, cituji : „ U mýta je stát vlastníkem celého dodaného systému“. Dále generální ředitel Kaspch řekl, že firma je připravena předat provoz systému jiné organizaci nebo firmě ale úředníci a vláda ČR o takovou nabídku nemají zájem a raději neefektivně utratí 5 miliard korun za následující 3 roky.
Názor, že nějaký počítačový systém ve státní správě může provozovat pouze jedna jediná firma na celém světě jsme se mohli setkat již několikrát. V podobném duchu vypracoval před léty posudek soudní znalec pro MPaSV a dnes má pozastavenou znaleckou činnost a byl vyšetřován pro podezření, že vypracoval nepravdivá znalecký posudek. To je jasné. Pokud je na světě několik výrobců atomových elektráren nebo dopravních letadel, tak se najde mnoho dodavatelů počítačového systému v ČR i kdekoliv jinde.
Specifický typ daně, silniční daně
Výběr DPH zajistil do státního rozpočtu v roce 2015 příjem přesahující 330 miliard korun a výběr daně z přidané hodnoty provozují Finanční úřady. Výběr spotřební daně přinesl do státního rozpočtu 130 miliard korun v roce 2014 a výběr provozuje Celní správa. Ani v jednom z předchozích případů výběr daně, i když se jedná o velké částky, tak nezajišťuje dodavatel informačního systému.
Specifická daň, které se říká dálniční mýto přinesla v roce 2015 pouze 9,5 miliard korun, naproti 330 nebo 130 miliardám z DPH nebo spotřební daně. Přesto se o dálničním mýtu hovoří jako o systému, který je životně důležitý pro fungování státu. Je pravda, že výběr téměř 10 miliard je hodně peněz, to ale není ospravedlnění pro bezhlavé plýtvání při výběru provozovatele.
Systém pro výběr dálničního mýta je fungující a léty odzkoušený systém, ale podle názoru některých pseude-odborníků existuje pouze jediná možnost, jak vybírat dálniční mýto. To mi velmi připomíná názor soudního znalce v případě IT systému na výplatu sociálních dávek na MPaSV v době pana Drábka a jeho náměstka pana Šišky. Za posudek, že IT systém pro MPaSV může dodat pouze jedna firma, má soudní znalec pozastavenou činnost a je soudně stíhán. Ani v případě dálničního mýta neexistuje žádný důvod, proč by systém měla provozovat pouze jedna firma na světě. Takže firmy e-FRACTAL a A-consult, které vypracovaly posudky ve věci dálničního mýta mohou mít velmi podobné problémy jako pan Smejkal, který vypracoval posudek pro MPaSV a také tvrdil, že počítačový systém může dodat pouze jedna, jediná firma na světě.
Ani argument, že systém pro výběr dálničního mýta je náročný na obsluhu a servis, neobstojí. Stihačky JAS 39 Gripen jsou mnohonásobně složitější stroje než nějaké dálniční mýto. Přesto každodenní údržbu těchto strojů zajišťují profesionálové Armády ČR na AFB Čáslav. V případě Gripenů i dalších letadel ve výzbroji naší armády považujeme za samozřejmé, že údržbu a opravy provádí týmy vyškolených leteckých mechaniků Armády ČR, tedy zaměstnanci státu.
Stát provozovatelem mýta
Již v minulosti bylo několikrát zmíněno, že by provozovatelem dálničního mýta mohl být i stát prostřednictvím své organizace nebo pro ten účel založeného státního podniku. Dnes se o tomto jednoduchém a levném řešení mlčí nebo se hledají výmluvy proč to nejde.
Celá infrastruktura pro výběr dálničního mýta je v majetku státu. Žádný z prvků tohoto řešení není natolik specifický, aby byl stát nucen spolupracovat pouze s jednou konkrétní společností. Prvky na mýtných branách i v zúčtovacím centru je možné koupit u několika firem na světě nebo je znova na zakázku naprogramovat.
V rozhovoru pro sobotní Právo dne 25. června 2016 na straně 21 uvedl generální ředitel společnosti Kapsch, že cituji „U mýta je stát vlastníkem celého dodaného systému“. Navíc společnost Kapsch je firma s dlouhou historii a referencemi po celé Evropě. Takže ze strany této společnosti bychom neměli očekávat obstrukce, které jsme mohli vidět například okolo OpenCard.
Technické řešení pro výběr dálničního mýta funguje. Ředitel společnosti Kapsch jasně řekl, že stát je majitelem celého dodaného systému. Takže v dobře fungující firmě nebo i ve státě, kde se nekrade za bílého dne, by se napnulo všechno úsilí k tomu vybírat dálniční mýto vlastními silami.
Technicky a organizačně nejde v případě výběru dálničního mýta o nic nového, nejedná se o nic co by ve stejné nebo velmi podobné podobě zde již dávno nefungovalo. Takže stačí založit státní podnik nebo pověřit jinou státní organizaci a tato státní organizace by následně provozovala systém dálničního mýta, spolupracovala by se subdodavateli a odváděla peníze do státního fondu dopravní infrastruktury.
Proč to nejde ?
Na tuto otázku by nám měl odpovědět pan ministr a jeho tým , kteří se tváří jako největší odborníci, ale ve skutečnosti jim chybí prostý selský rozum a schopnost hledat nejjednodušší a pro stát nejvýhodnější řešení.
Na druhou stranu existuje ještě jedna varianta proč „nemůže“ dálniční mýto vybírat stát, ale ta by měla zajímat především orgány činné v trestním řízení. Tento důvod je velmi podobný příběhu spojenému s zakázkami na IT systém pro výplatu dávek na MPaSV v době pana Drábka a jeho náměstka, pana Šišky.
Čas rychle utíká. Sice je začátek listopadu 2016, ale ještě by se dalo vše upravit tak, aby dálniční mýto od Nového roku provozovat stát, resp. pověřená státní organizace. Ve hře je 5 (pět) miliard korun.
