Ono jít proti střelci není jednoduché

V Uherském Brodě při zásahu policie pochybil operační důstojník. Nezbývá než říci, vlk se nažral a operační důstojník zůstal celý.

          Trapné divadlo se špatnými herci. Jinak ani nelze nazvat dnešní tiskovou konferenci policejního prezidia. Vedoucí odboru vnitřní kontroly policejního prezidia svým specifickým projevem spíše obhajovala postup policie, než aby veřejnost seznamovala s výsledky proběhlého šetření. Nejenže si mnohdy protiřečila, ale ani nic moc nového nám neřekla. Snad kromě toho, že pochybil operační důstojník, který převzal na sebe pravomoc, aniž by k tomu byl oprávněn. Je otázkou, jak tedy mohu pochybit, když převezmu na sebe pravomoc, která mi není dána ? Pokud nejsem nadán určitými oprávněními, tak moje jakékoliv úkony, které by snad mohly z toho vyplývat, jsou přeci nicotné a nemají žádnou váhu a nikdo se jimi ani nemusí řídit. Proto ani nemohu v ničem pochybit. Prostě se hledal nějaký obětní beránek a ten se našel v osobě operačního důstojníka.

          Vedoucí odboru vnitřní kontroly nedokázala ani adekvátně reagovat na otázky novinářů. Zda policie doposud neví, kolik bylo vystřeleno ran či zda hlídka policie byla vyškolena v rámci typového plánu AMOK. Její odpověď, že pro její potřeby šetření není počet vystřelených ran důležitý, se jeví jako úsměvná. Pokud by tato informace nebyla pro ni důležitá, určitě by s přibližným počtem vystřelených ran neseznamovala veřejnost hned v úvodu svého projevu. Tímto jejím přibližným počtem vystřelených ran chtěla, jak se jeví, vyvolat dojem, že střelec již všechny osoby hned v počátku svého řádění postřílel a že jim už nebylo pomoci. Jinými slovy tedy, že i když policisté z místa vycouvali, tak to nic nemohlo změnit na již proběhlém řádění střelce. Jinak by se snad ani nezmiňovala o tom, že krátce poté, co byly osoby zastřeleny, zemřely. Tato informace pro její šetření taky není přece důležitá, ale i přesto se o ní zmiňuje.   I podle další vyhýbavé odpovědi na otázku, zda prvotně zasahující policisté byli vyškoleni či seznámeni s typovým plánem AMOK, lze usuzovat s hraničící jistotou, že tomu tak nebylo. Snad se tedy dočkáme  i odpovědi, proč se tak nestalo a zda na druhou stranu zlínský krajský policejní ředitel dostál svým povinnostem ve vztahu k zajišťování řádného výcviku svých policistů.

          To, že odbor vnitřní kontroly není nestranný, vyplývá v tomto případě nejen z toho, že přímo podléhá policejnímu prezidentovi, který tuto jeho zprávu schvaluje a musel by totiž v opačném případě přiznat, že sbor, který vede, prostě udělal chybu, ale i z toho, že se policejní prezident v rámci obhajoby práce policistů ztotožnil i s tvrzením své podřízené,  že panu Gabrielovi nehrozilo bezprostřední nebezpečí. To snad nemůže nikdo myslet vážně. Komu jinému hrozilo bezprostřední nebezpečí, než panu Gabrielovi, který se ukrýval na WC v objektu, kde řádil nevyzpytatelný střelec ? Ani si nechtějme představit, co by nastalo, když by osoba střelce odešla do prostor WC. A policie si ústy vedoucí odboru vnitřní kontroly dovolí říci, že mu žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo. Proto nemohu souhlasit s tím, že šetření bylo nestranné a objektivní.

        Je nepochybné, že policisté prostě neměli z místa střelby vycouvávat, ale měli střelce držet pod určitým tlakem a měli si prostřednictvím telefonu či rádiového spojení přivolat pomoc. A jednali by tak i v souladu s již citovaným typovým plánem. Tak by měli aspoň nějaký přehled na místě samém. A o to více, měli setrvat na místě, pokud nebyly k dispozici žádné informace. Tím, že odešli z místa střelby, policie úplně ztratila přehled o tom, jak se  pachatel na místě chová. A výroky, že policisté nevěděli, netušili, neměli k dispozici pevnou neprůstřelnou překážku apod. jsou úplně zcestné a zavádějící. Oni jsou policisté, a ačkoliv chápu jejich obavu o svůj život, oni jsou prostě povinni nebezpečí snášet. Na rozdíl od běžných občanů. Asi by se všichni divili, kdyby pachatel poté, co policisté vycouvali a umožnili mu nekontrolovatelný pohyb v objektu, tak vyšel na schodiště uvnitř restaurace a celou ji vyhodil do povětří.

          Celá ta špatně sehraná tisková konference se ještě  v závěru stala tragikomická, když ministr vnitra prohlásil na obhajobu policistů poslední větu, že ono jít proti střelci není jednoduché. Ano pane ministře, to není, ale kdo jiný by proti tomu střelci měl jít, než v tomto případě policisté ? A musím znovu opakovat, že ti policisté se na nebezpečí nemohou vymlouvat. Jinak bychom takovou policii ani nepotřebovali. Ještě štěstí, že podle slov ministra vnitra se tak nechovaly ty osoby, které hodily po střílející osobě židli a umožnily útěk dalším lidem. Tyto osoby s holýma rukama jsou větší hrdinové, než vyškolení policisté se zbraní v ruce. 

         Ačkoliv si práce policistů vážím, je důležité na adresu vedení policie a ministerstva vnitra zmínit jeden citát : " Přiznat vlastní chybu je nejtěžší pro ty, kdo si jsou nejméně jisti vlastními schopnostmi ".