Dokud je naše pohodlí důležitější, než měsíce bez deště a stát bez dlouhodobé perspektivy, vezeme se v pohodlí a pro svět kolem nás nechceme udělat nic.
Všichni chceme lepší svět. Kdo by nechtěl? Jenom ta představa „lepšího“ je pro každého jiná.
Volné silnice po městě, to by byl hned svět lepší. Pro jednoho proto, aby dojel do práce svým autem rychleji, pro druhého, aby ho z kola auto nesmetlo.
Pěkná příroda, tu máme rádi. Jedni proto, aby dýchali čistý vzduch, druhým sejde na výnosu z hektaru.
Dobrá auta pro lepší svět. S co nejmenší spotřebou, jistě. Ale také co nejbezpečnější pro ty uvnitř, tedy těžká, mohutná. A taky reprezentativní. A silná, aby nezdržovala. Že se to nedá všechno splnit? No, problem, to není naše starost. Že se snaží o něco Evropská unie? To je třeba krotit, je v cestě rozvoji českého autoprůmyslu a to vadí. To nám vadí.
Na létající auta a drony přinášející pečené holuby do huby se budeme za pár let dívat stejně samozřejmě; je to přece naším právem, když to jde.
Jedno má naše touha po lepším dnešku společné. Určitě nesmíme nic obětovat. Připustit, že spousta pohodlí je více či méně snadno postradatelná, ale hlavně ničí, o čem tvrdíme, že je důležité.
Miliony letáků každý týden ve schránkách. Jsou součástí svobody podnikání, to se nesmí omezovat.
Velká a těžká auta, denní postávání v ulicích jsou projevem svobody stejně jako létání po celém světě.
Šaty vyřazené proto, že někdo rozhodl, že se změnila móda a mají se nosit jiné barvy. Loňské modely jsou nedůstojné pro moderního člověka.
Mobil vyřazený proto, že tvůrcům programů se nechce myslet na to, že by 3 roky staré zařízení bez problémů dál fungovalo, kdyby jen trochu chtěli.
Myčka či pračka vyhozená po 5 letech, protože se jí nevyplatí opravovat. Náhradní díly prodávané tak draze, že nové zařízení je levnější. Ostatně, koupit si nový výrobek hormony štěstí povzbudí více, než čekání a shánění opraváře.
Každý den maso, protože na to mám a proč bych se omezoval? Kdo má právo mi říkat, že bych neměl?
Vlaky zadarmo, protože děti volit nemohou, takže na ně přesunutý státní dluh není třeba vysvětlovat.
Elektřina z jádra, protože s jaderným odpadem je to úplně stejné, jako se státním dluhem.
Klimatizace nastavená v létě na 20 a topení v zimě na 25 protože elektřiny je přece dost. My si přece můžeme dopřát komfort.
Voda koupená kdekoli v PET lahvi, vždyť je to pohodlnější, než si vypláchnout vlastní láhev a vzít si vodu s sebou.
Každý dosadíme spoustu dalších příkladů. Budou mít jedno společné: zasáhnou ty druhé, ne nás. Naše návyky, koníčky, pohodlí přece není škodlivé, nebo alespoň ne moc… Ale dokud naše pohodlí nebudeme chtít omezit, jsou naše slova o ohleduplnosti zbytečná, plané fráze. Plkání a lhaní sama sobě. Svalování odpovědnosti na druhé.
