Radiožurnál ukázal v analýze výdajů na reklamu, že státní firmy milují premiérovu Mafru a nepřekvapivě věří, že je nejlepším reklamním prostorem. Asi proto, že ji „čte“ premiér.
Jak nejsnáze pomůže premiér svému mediálnímu domu? Že mu dohodí reklamu. Že to nedělá? Vždyť ani nemusí. Každý zná prastarou pravdu „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Babiš nepotřebuje jeho vládou ovládaným manažerům státních podniků říkat, kam mají směřovat prostředky. Inzerce u Mafry je výkaz práce manažera poslaný šéfovi: „Podívej premiére, takhle plním tvou (nevyřčenou) vůli.“ Když mě tu necháš, zase utratím další milion. Že třeba Lesy ČR reklamu nepotřebují? Nikoli, výkaz práce je tře šéfovi poslat. On se ho dozví. Manželka, která se mu stará o majetek, který není jeho, jistě ví, které firmy dávají firmám Agrofertu vydělat.
Tak se stát řídí jako firma: stát se stal dceřinou firmou Agrofertu. Zcela podle jiného úsloví, které se uchytilo v dobách, kdy Babiš získával životní názory: „Kdo nekrade, okrádá rodinu, že?“ Snad ho za to rodina ocení, protože o voliče v tomto případě skutečně nejde.
Poznámka na závěr: V diskuzích pod články se mi často objevují vzkazy, co se divím. Tak předem vzkazuji, že se nedivím. Mafra si žádá skrze premiéra a jeho moc koncesionářské korporátní poplatky. A jenom chci, aby to na jejích vlastních stránkách viselo.
