Politikové napříč EU a v USA se nyní shodnou - musíme zamezit pádům dalších „Lehmanů“. Vskutku „tržní“ a „spravedlivý“.
„Nesouhlasíme s jakýmkoli vměšováním politiků do záležitostí privátních firem, neboť to je v rozporu s podmínkami trhu,“ prohlásila mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková na iniciativu vedoucí k zpřehlednění bankovních sazebníků a v důsledku pak i snížení poplatků za základní bankovní služby, kterou na počátku srpna tohoto roku prezentovali představitelé KDU-ČSL a serveru www.bankovnipoplatky.com. Týden se sešel s týdnem a máme tu situaci opačnou. Záchrana bank ve světe přijde daňové poplatníky na stovky miliard dolarů.
Jak se ale pak popasovat s výrokem mluvčí banky, která nahlas řekla to, co si řada bankéřů zřejmě myslí a podle toho se i chová – pokud se nám daří, nemluvte nám do ničeho, když přijde krize, považujeme za samozřejmé, že nám stát pomůže. No a v zásadě to tak i v praxi funguje. Krize je tu a politici z obav o její šíření slibují, jednají a rozdávají. Počínaje přímým vstupem do finančních institucí (nepřesně označené jako znárodnění), přes garance za mezibankovní půjčky a uvolnění hotovosti do finančního systému (pochopitelné a smysluplné), konče odkupem špatných aktiv! To už je ale nepochopitelné. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé? Koneckonců daně odevzdávají všichni a to samé platí i o míře a různorodosti regulace dalších odvětví. Právě špatných aktiv by se zajisté rád zbavil kdekdo. Jak je to tedy s tím trhem privátních firem, do kterého stát nemá zasahovat?
Jsme v bludném kruhu. Jak někdo nedávno vtipně napsal – když dlužíte tisíc korun, pošlou na vás exekutora bez otálení, když dlužíte 50 milionů, poskytne vám banka další úvěr, aby neztratila významného klienta. V aktuální situaci je to podobné, jen v opačném gardu. Když skončí Karlovarský porcelán je to sice smutné, ale co by s tím stát měl logicky dělat. Když by hrozil krach banky, kde mají své peníze statisíce klientů, stát napumpuje do banky peníze téměř bez mrknutí oka. Peníze daňových poplatníků. Politikové napříč EU a v USA se nyní shodnou - musíme zamezit pádům dalších „Lehmanů“. Vskutku „tržní“ a „spravedlivý“ přístup. Hlavně ale přístup krátkozraký. Ano, je pravda, že to akciové trhy rozhýbalo směrem nahoru (aby také ne, při slibovaných objemech v řádu bilionů eur), ale za jakou cenu? A na jak dlouho? K očistnému procesu tak nikdy nedojde, protože nedojde ke skutečnému pádu. Finanční instituce se otřepou, pár let se bude investovat poněkud konzervativněji a pak můžeme zažívat stejnou situaci jako dnes třeba v inovované podobě. Vždyť on to poplatník unese, děláme to stejně jen kvůli němu…. Na závěr se hodí slova amerického miliardáře George Sorosa o plánech amerického ministra financí: „Je to v podstatě stejný druh finančního inženýrství, který nás dostal do problémů.“
Zdroj:
www.bankovnipoplatky.com
Hospodářské noviny
